Zamyšlení

ZKOUŠKA - Abrahamova i ta naše

2. postní B

Gn 22, 1-14a/ Ř 8, 31-39/ Mk 8, 31-38

Dnešní čtení jsou těžká.

Hned to první o Abrahamově zkoušce mnozí nemají rádi. Obětovat vlastní dítě? Hrůza! Ano, jistě. Ale co se tu opravdu říká? Jde o zkoušku, tedy lekci, poučení. Izák neskončí jako obětní beránek. Jen má Abraham - a všichni po něm - zakusit, jaké to je muset obětovat vlastního syna. Nebyl to nakonec Abraham, ale Bůh, kdo obětoval svého jediného, nanejvýš milovaného Syna, a Syn se obětoval svobodně a z lásky.

Je to kruté a těžké. Tak těžko se s tím člověk srovnává! Ale bez této oběti by nepřišla spása. „Syn člověk MUSÍ mnoho trpět, umřít … a třetího dne vstane z mrtvých.“ Tak to bylo v evangeliu. Jak to muselo učedníky pobouřit! Jen se podívejme na Petrovu reakci. To „MUSÍ“ musí být vysvětleno. Není to osud. „Co se má stát, to nás nemine.“ Nic takového. Vypovídá to o spolehlivosti Božího rozhodnutí a jistotě Božích plánů - Božího odhodlání spasit nás a celý svět. Zlo světa je tak děsivé a velké, že to povede ke smrti Božího syna. A Bůh tuto konfrontaci podstoupí. Necouvne před zlem. Nechá Syna vejít do smrti - a Syn to udělá svobodně a z lásky. Ale tím bude zlo přemoženo a výsledkem bude vzkříšení.

Syn člověk MUSÍ mnoho trpět, umřít … a třetího dne vstane z mrtvých.“ Když toto slyšíme, býváme tak zaujati hrůzou smrti, že tu poznámku o vzkříšení bereme jen tak okrajově. „Bude to strašné - a pak přijde nějaké vzkříšení. Ale kdoví co to je a bude.“ Je to mimo náš obzor. Ale právě k němu - ke vzkříšení to všechno směřuje. Ježíšův život - i ten náš.

Cesta to není vůbec lehká. Bez víry není ani možná.

Bolest, utrpení, smrt nás děsí. Bible nám neříká: „To nic není.“ Říká něco mnohem těžšího: „Toto je cesta k životu. Naučte se to tak vidět a brát.“ Bez víry to nedává smysl.

Ve vší nejistotě pozemského života je největší útěchou Kristovo ukřižování. Cítíte sílu této výpovědi? Smrt Kristova největší útěchou!? Protože ukazuje velikost Boží lásky. Protože otvírá vzkříšení. Bez ní by se neotevřelo. Ukřižování největší útěchou!? V něm i naše utrpení dostává nový smysl. Stává se podílem na kříži Kristově. Ani my se mu nevyhneme. Kdo chce jít za Kristem, nemá jinou možnost, než na sebe vzít svůj kříž. To platí nám všem. Křesťan je ten, kdo „stojí při Bohu v jeho utrpení, které mu působí svět“ (Bonhoeffer). Nedržet si svůj život ve vlastních rukou, ale vydat se do Božích rukou. Z počátku se to jeví jako skok do tmy a do prázdna, do nejistoty... teprve pak člověk zjistí, že je držen - v milující otcovské náruči a to je věčný život a vzkříšení.

Pane Ježíši Kriste, oživuj v nás, prosíme, stále svým Duchem myšlenku na vzkříšení, abychom dokázali na sebe brát svůj kříž a následovat tě. Dej nám pod tíží kříže poznat svou blízkost, lásku a pomoc. Vždyť víš, že bez tebe nedokážeme nic. Natož nést svůj kříž. Smiluj se nad námi. Amen.

design by exarion.cz | 2009