Zamyšlení

Vzhlédnout k Ukřižovanému

4. postní B

Nu 21, 4-9/ Ef 2, 1-10/ J 3, 14-21

Letos si nějak víc uvědomuji, jak nás ta evangelní čtení postupně připravují na velikonoční události - na kříž a vzkříšení. Pro nás jsou to možná markantně odlišné skutečnosti: kříž - smrt a vzkříšení - život. Ale teologové říkají, že to jsou dvě strany téže skutečnosti. Mluví o velikonočním tajemství. Kříž a vzkříšení znamenají skutečný předěl dějin (střed dějin; O. Cullmann). Jsou to události, které se osobně týkají každého. Jako by všechno bylo zhuštěno několika málo hodin. Těžko to chápeme a přijímáme. Pořád s tím zápolíme - a nejde to. Všechny ty vzájemné souvislosti a do toho ještě náš osobní kříž, zkoušky a trápení! Celý život se to učíme a pak nám to celé „docvakne“ až ve věčnosti.

Co z dnešních čtení smíme o tomto tajemství vyvodit? Kříž je naplnění proroctví a předobrazů. Třeba toho o bronzovém hadu pověšeném na dřevě nad táborem putujících Izraelců. Uprostřed soudu (ohniví hadi) dostává Izrael zvláštní šanci zachránit se - neumřít na hadí jed. Něco podobného znamená i kříž.

Ukřižování nemáme vnímat jako tragédii, hrůzu, nespravedlnost, nýbrž jako vrcholný projev Boží lásky vůči nám - a vůči celému světu včetně těch, co Ježíše odsoudili, mučili a popravili. Vše, co se tam děje, Bůh proměňuje v gesto lásky. Na kříži není nic než láska. Tak velmi nás Bůh miluje, tak velmi nám jde vstříc! Ale jak si toto všechno srovnat v hlavě!? Jak vidět v něčem takovém lásku a nic než lásku? Ale právě to je evangelium! Abychom ho přijali, potřebujeme víru, potřebujeme změnit pohled. To pro nás vůbec není jednoduché. Musíme postupně a pomaličku. Jsme tu těžkopádní. Ale důležité je, abychom postupovali - byť pomaličku - ale postupovali.

Bůh vyvýšil svého Syna na kříž, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Na tomto základě můžeme říct, že věřit znamená s důvěrou vzhlédnout k ukřižovanému Pánu. Přijít k němu blíž. Podívat se na něj - s důvěrou. A to je celé. To stačí.

Proto sv. Pavel v Ef píše o spasení z milosti. Zachraňuje nás Bůh. My to jen přijímáme. Kdyby to bylo jen na nás, žádná spása by se nekonala. Ale naštěstí Bůh vydal svého Syna a vyvýšil ho nade všechny. Tak dostal každý šanci.

Věřit znamená přijít se svým životem pod kříž. Hřích nás žene od Boha pryč. Vzpomeňte, jak Adama s Evou zahnal před Bohem do křoví. V tom je soud, když se člověk nechá ovládat svým hříchem a utíká od Boha. Pokud se neobrátí, může minout Boha navždy. A bez Boha zůstane sám, bez života, bez společenství a lásky... Víra dělá pravý opak. Přichází blíž. Dívá se na Pána a odvažuje se říct: Pane, smiluj se nade mnou hříšným.Přesně to máme udělat my. Nemysleme si, že nás se to netýká, že nejsme hříšní. Léčíme se z hříchu, ale vyléčení ještě zdaleka nejsme. Přicházejme k němu. Mysleme na Ukřižovaného a mluvme s ním o svém životě. Přesně tohle udělejme! Přesně tímhle naplňujme postní dobu - a nejen ji - nýbrž celý náš život.

design by exarion.cz | 2009