Zamyšlení

Ježíšova HODINA je tu...

5. postní B

Jr 31, 31-33/ Žd 5, 5-10/ J 12, 20-33

Přiblížily se nám Velikonoce. V evangelním čtení taky.

Přiblížila se Ježíšova HODINA. Ta, o které mluvil (vzpomeňte: „Ještě nepřišla má hodina.“) a kvůli které přišel na svět. Tak teď už tu. Hodina kříže, utrpení a smrti a současně hodina oslavení Syna člověka. Je to jedna a tatáž HODINA. Ježíš zemře na kříži a touto smrtí bude oslaven. To znamená: ukáže se, že s ním opravdu byl Bůh. Že měl pravdu on a ne ti, co ho odsoudili. Že má pravdu on a ne svět. Ale jeho oslavení nebude jen satisfakcí pro něj. Získá tím život a spásu mnohým. Vzejde z toho užitek pro mnohé. V řeči Bible „mnozí“ znamená často „všichni“.

Lidsky je to HODINA těžká, přetěžká - k neunesení. Všimli jste si, jak Ježíš říká: „Nyní je má duše sevřena úzkostí.“ Chtějí ho vidět poutníci, ale on má úplně jiné starosti. Má duše je sevřena úzkostí. To slovo mne zaujalo. Jsem úzkostný typ člověka. Znám docela dobře, co to je prožívat úzkost. Tak jsem na to místo víc zaměřil. Co to Ježíš prožíval? Je to téměř nepřeložitelné. Slovo úzkost v původním textu evangelia nenajdeme (ř. psyché teteraktai; od tarassó). Ježíš říká: „Má duše je … (a teď, jak to říct?) rozvířená jako rozbouřená vodní hladina; vzrušená, vylekaná, krajně rozrušená, strašlivě rozechvělá, zděšená, vyděšená.“ Naprostý opak pokoje, radosti, naděje a síly. Toto zakouší Ježíš jako člověk. Duchovní síly, se kterými se jde střetnout, jsou děsivé. Je to „zlo světa a smrti“... hrůzy, ze kterých my někdy zakoušíme tu a tam trošku a to nám vrchovatě stačí. Ale Ježíš to bude mít naplno, v celé síle.

Často myslíme především na Ježíšovo fyzické utrpení: rány bičem, vysílení, žízeň, probodené ruce, nohy, vysílení výslechem atd. To je prostě vidět. Můžeme si to aspoň trochu představit. Každý máme zkušenost s fyzickou bolestí. Ale on trpěl i duševně. Jeho srdce prožívalo hrozné věci. V jedné staré duchovní písni „Šel přes potok Cedron k hoře“ (Oboroh) se mimo jiné zpívá: „Pro nás prvé trpěl v noci od zlé duchovní moci“. To je Getsemane. Evangelista Jan o Getsemane nic neříká, ale naznačuje to zde. Pro Ježíše jako skutečného člověka - jako my - to vůbec nebylo lehké.Přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu...“ (viz dnešní čtení Žd). Hlavní bolest, hlavní zápas byl v duši - před ukřižováním. Ježíš svůj zápas vybojoval v Getsemane.

Přesto Ježíš v důvěře Otci se vydává tomuto zápasu - nejkrajnější slabosti - s vědomím, že i když v rozhodující chvíli Otce nebude vidět ani slyšet ani cítit jeho přítomnost, Otec bude přece jen nablízku.

Proto přišel, aby se s tím Zlem utkal... a důvěře, že ho Otec ho v tom nenechá, že ho vyvede k vítězství. Tak se Ježíš bezvýhradně vydal Otci... a tím přemohl zlo i smrt. Ukázal lásku silnější než strach - a tím zlomil kouzlo smrti.

Je to těžké a pro nás lidi mnohdy obtížně „stravitelné“, ale je to evangelium.

Dnešní úsek končí nádhernou vizí. „Až budu vyvýšen ze země, potáhnu všechny za sebou.“ Záměrně je to dvojznačné. Vyvýšen znamená být přibit na kříž, ale v tom přibití na kříž je současně ono oslavení, uvedení do nebe. Smrtí na kříži to totiž nekončí. Křížem se otvírá cesta do nebe - pro všechny, kdo Ježíši uvěří.

Představme si, jak Ježíš svým vyvýšením všechno uvádí do pohybu vzhůru k Otci, do nebe, do nebeského Jeruzaléma.Vzhůru srdce!“ Směřujeme k Pánu. Představme si, jak se všechno pozvedá a ožívá a směřuje do Života. Nechme se i my táhnout.

design by exarion.cz | 2009