Zamyšlení

JINÝ KRÁL (zamyšlení na Květnou neděli)

6. postní (Květná-Palmarum)

Mk 11, 1-11/ Iz 50,4-9a/ Fp 2, 5-11/ Mk 14, 1-15, 47

Čtení Květné neděle obsahují dvě témata. Zdánlivě protichůdná. První: Příjezd Krále. Druhé: Utrpení Ježíšovo (pašije). Pouze zdánlivě protichůdná. Ve skutečnosti jedno navazuje na druhé a jedno s druhým úzce souvisí.

K prvnímu: Ježíš je KRÁL. JINÝ KRÁL. Mocný, ale má moc jiného druhu. Vydává se za druhé. Slouží jim. Bojuje za ně. Dává za druhé život. Vydává se Bohu - až do krajnosti - do smrti kříže. A Bůh ho neopouští - i když to tak vypadá -, nýbrž uvede do slávy vzkříšení. On uvádí do světa Boha nebo přivádí svět k Bohu, chcete-li. Zprostředkovává Boha a ukazuje jeho TVÁŘ.

K druhému: JEHO UTRPENÍ JE PROJEV LÁSKY A POSLUŠNOSTI. Zvláštní tajemství: zlo a smrt mohou být poraženi jen tímto způsobem. Skutečnou LÁSKOU. Láska, kterou Ježíš na kříži ukazuje, není jeho, ale Boží. Tak miluje Bůh. Ďábel ve své pýše touto láskou pohrdá. To je jeho slabina. Není větší síly než lásky Boží. Tak Bůh přemůže (přelstí; tak někteří východní otcové) a navždy odzbrojí ďábla. (Bude sice ještě provádět zoufalé akce a snažit se lidi zmást, ale už prohrál - definitivně.)

Pak mám ještě dvě poznámky:

K Ježíšově opuštěnosti.Bože můj, Bože můj, proč jsi mě, opustil!Ježíš prožíval strašlivou opuštěnost (Trtík?: Byla mu odňata pro tyto hodiny útěcha Ducha svatého), ale Bůh ho neopustil. Ježíš věřil až do konce, že Bůh je s ním. To je čistá víra. Bez pocitů, bez jakékoli opory dál důvěřovat Bohu. Ježíš přestože necítil Boží přítomnost, o ní nepochybuje. Proto se modlí Ž 22. Prý je to v židovské tradici žalm umírajících (Máša). Modlí se a Bůh na jeho modlitbu odpoví.

K vyznání římského setníka: Možná jsem říkal, že celým Markovým evangeliem prochází otázka: „KDO JE TENTO JEŽÍŠ?“ Evangelista to prozradí úplně v úvodu a pak jsme svědky hledání a tápání. Občas to zazní: „Je to Mesiáš.“ A Ježíš na to reaguje: „Ale nikomu to neříkejte.“ „Ještě není vhodná chvíle... mohlo by to být špatně (=triumfalisticky) pochopeno.“ Teprve TEĎ - když umřel -, nastala ta chvíle. TEĎ to smí být vysloveno otevřeně. A řekne to římský důstojník, člen popravčí čety: „Tento člověk byl opravdu Syn Boží.“ Ano. Teď to smí být řečeno. Teď to poznává dokonce pohanský důstojník. Teď se ukazuje pravá Ježíšova identita. V něm poznáváme Boha působícího mezi námi. To je ON. Prosme o to, abychom to tak s novou silou zakusili i my.

Při přípravě jsem četl sbírku kázání (Miloslav Máša) a on tam ke Květné neděli říká: „Není důležité, kolik toho Ježíš utrpěl, ale kdo to je.“ Ano. Kdo on je. Syn Boží. Vykonavatel Boží vůle. Immanuel - S námi Bůh. V něm se nás opravdu ujímá Bůh - a to je počátek naší spásy.

design by exarion.cz | 2009