Zamyšlení

Vzkříšení „v nás“ a „mimo nás“

2. in Pascha (Quasimodogeniti)

Sk 4, 32-35/ 1 J 1, 1-2,2/ J 20, 19-31

Už máme osmý den od Vzkříšení. To to letí! Osmý den se Pán přišel ukázat Tomášovi. Apoštol Tomáš nebyl nevěřící. Jen mu nestačilo tvrzení „z druhé ruky“. Chtěl se sám přesvědčit, vidět Vzkříšeného a sáhnout si na něho - zvláště na jeho rány. Ty pro něho byly důležité. Potvrzují identitu Ukřižovaného a Vzkříšeného. Pán jeho přání splní, ale udělí mu lekci. A ta platí i pro nás. Naše víra nemá stát na vidění Vzkříšeného ani na zvláštních zážitcích, nýbrž na svědectví apoštolů - na svědectví Písma.

Žijeme (nebo máme žít) ze Vzkříšení.

Co to znamená? Novou duchovní existenci. V nás. Vevnitř. Vzkříšený vládne v našem srdci. Vzkříšení jako nová moc pak vstupuje do myšlení a odtud do mluvení, jednání a postupně proniká celý život. Vzkříšený v srdci. Přijali jsme ho? Pozvali? Dáváme mu „prostor“?

Vzkříšený v srdci. Proto není důležité vidět, sáhnout si apod. Proto jsou blahoslavení ti, kdo neviděli, a přece věří. Jeden z našich hlavních úkolů: prosit, aby Vzkříšený Kristus vládl našemu srdci, aby naše myšlenky byly „tam nahoře“, kde Vzkříšený a Oslavený Pán vládne po pravici Otce. Nebýt přitlačeni k zemi, ke starostem a chmurám... ale v tom všem vnitřně „cítit“ nad sebou neomezený prostor věčnosti. Život bez konce. „Den bez večera“ (otcové). A tam už nyní vnitřně patřit.

To však neznamená, že by Vzkříšení patřilo jen subjektivní nitru, že by bylo jen v nás. Vzkříšení je skutečnost - mimo nás. Týká se kosmu, našeho světa včetně hmoty. Není to stav našeho nitra. I kdyby Vzkříšený, nevládl našemu nitru, neznamená to, že Vzkříšení není. Pán opravdu vstal z mrtvých. Apoštolové ho skutečně viděli, jedli s ním a pili po jeho zmrtvýchvstání... dokonce si i sáhli. Přesvědčili se. Přesněji byli JÍM přesvědčeni. Jak jsme to slyšeli ve čtení z 1. Listu Janova: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm...“ My jsme to zažili. Máme společenství (vzájemný a hluboký vztah) s Otcem i Synem. To je pro nás největší síla a krása. To je ten život. Také vy můžete a máte mít stejný vztah s Otcem i Synem. Proto o tom mluvíme, abyste to věděli a ten vztah přijali a navázali. To je cíl a smysl všeho velikonočního dění.

Pane, Ježíši, živý. Byl jsi mrtev, a hle, žiješ na věky věků. Žij v nás. Zažeň všechnu tmu, smutek, starosti, ať nás už nyní vládne tvé Vzkříšení a jednou do něho vstoupíme naplno. Dej nám to, Pane. Neboť ty jsi Vzkříšení a Život věčný, Kriste!

design by exarion.cz | 2009