Zamyšlení

Nový život ve jménu Vzkříšeného

3. in Pascha

Sk 3, 12-19/ 1 J 3, 1-7/ L 24, 36b-48

V prvním čtením dnes slyšíme Petrovo kázání k lidem, co viděli na vlastní oči uzdravení chromého žebráka u chrámové brány. Byl uzdraven ve jménu Ježíše. Stejného Ježíše, kterého před pár týdny velekněží nechali ukřižovat. Petr - a taky tam s ním byl Jan - tak naplňují poslání, které jim svěřil Vzkříšený: „Budete mi svědky...“ Toto poslání trvá dodnes. Ježíš je živý a působí i dnes. Dnes jsme jeho svědky taky my. I my máme dosvědčovat, že jedině v Ježíšově jménu mohou lidé najít život - ne jen přežívání, ale ŽIVOT. Tady i na věčnosti. To je spása!

Teď k evangeliu. Další setkání se Vzkříšeným. Představte si to nějakých šedesát dní před uzdravením toho chromého v prvním čtení. Učedníci ještě zdaleka nejsou hotoví a připravení ke svědectví. Pořád tomu nemůžou uvěřit. Bojí se. Diví. Prožívají rozpaky. Ale museli tím projít. Každý svědek si tím musí projít. I my. (I když u nás to probíhá jinak než u apoštolů.)

Oni skutečně viděli Vzkříšeného. Dotýkali se ho. Jedli s ním a pili. Přesvědčili se, že Vzkříšený není přelud ani duch, ale že má tělo. - Že je skutečný.

Co z toho všeho dovodit? Spoustu věcí. Letos si dovolím toto: Několikrát jsme během Velikonoc byli konfrontováni s neštěstím, smrtí - a slyšeli jsme, jak se ztratily jistoty, které jsme považovali za „samozřejmé“ - a před námi vystoupila nevyzpytatelnost a nejistota našeho světa. Taky jsem to prožil a prožívám. Ano, náš svět je nejistý, nevyzpytatelný. Doléhá na nás pocit ohrožení. Ale lze to vidět i jinak. Tento svět není všechno. Je otevřený. To nevyzpytatelné, tajemné a JINÉ, je dobré. Není to děsivé tajemství prázdnoty a nicoty, nýbrž je radostné, nadějné, láskyplné, plné života. To je důsledek vzkříšení. V takovém světě žijeme. Balancujeme nad propastí, ale nemusíme se bát. Vzkříšení osvítilo tuto propast a my ji smíme poznat jako propast lásky a vítězného života. Smíme doufat a očekávat Vzkříšení a život - plnost života, kterou už žádná smrt nemůže ohrozit. („Christos-Fós-Zóé-Niké!“ - nápis na křížku nalezeném v Sadech; nejstarší křesťanský symbol v naší zemi!)

To je nesmírně důležité, ale tady nesmíme skončit. Kristus nevstal z mrtvých, abychom se „sobecky“ těšili z naděje svého života věčného. Je třeba o Ježíši a vzkříšení mluvit. Proto čteme po Velikonocích Skutky. Je třeba zvěstovat Ježíše. Aby lidé o něm věděli. Nejen, že je, ale že v jeho jménu (= ve vztahu s ním) může každý - skutečně každý - začít nový život. Jako ten chromý a jako spousta dalších lidí. Pro každého to nové spočívá v něčem jiném. Vždycky to souvisí se skutečnou svobodou a životem. Nový život to je život v Boží ruce...Už nepatřím sobě, ale Bohu... Žiji svůj život jako dar... Nemusím se bát, protože Bůh je dobrý a miluje nás víc než jsme s to pochopit a představit si.

Tak svěřme Vzkříšenému (znovu) své strachy, nejistoty, rozpaky, starosti, slabosti, nemoci; svůj život i smrt... a nebojme se o něm mluvit. Prosme prostě o dar Ducha - on už to všechno povede.

design by exarion.cz | 2009