Zamyšlení

Pod mocí dobrého Pastýře

4. in Pascha

Sk 4, 5-12/ 1 J 3, 16-24/ J 10, 11-18

(kázání pro Český zápas)

Ježíš je dobrý Pastýř. (Lze přeložit také „krásný“; řecky: kalos). Tohle příliš dobře známe. Stejně jako celý tento oddíl evangelia o dobrém Pastýři. Tak už to s námi moc „nedělá“. Nežasneme nad tím. Škoda. Potřebujeme to přijmout znovu srdcem. Potřebujeme, aby Duch svatý „vepsal“ tato slova do našeho nejniternějšího já… i do našeho společenství... tak, abychom načerpali novou posilu, důvěru a odvahu, abychom ztratili svou nejistotu a stali se opravdu svobodnými. „Kristus je můj (náš, všech lidí – a tedy celého tvorstva) dobrý pastýř.“ Žijeme v nebezpečném a nejistém světě. Leccos zlého a nevyzpytatelného se může stát. A přece jsme v bezpečí. Nacházíme se totiž v rukou dobrého Pastýře. Nejsme sami. Nejsme vydáni napospas chladné a nevyzpytatelné skutečnosti. Jsme v nejlepších rukou. „Nádherné mne moci chrání, vím, a čekám s důvěrou, co přijde dál..“ (píseň inspirovaná básní Bonhoefferovou). Kéž můžeme prožít a prožívat vnitřně tuto jistotu a radost! Tak moc to někdy potřebujeme! Nejen my, ale taky lidé kolem nás.

Dobrý Pastýř je tu kvůli ovcím. Slouží jim. Dává jim přednost před sebou samým. Zajímá se o ně. Zná je, ale ještě víc: dává se jim poznat. Navazuje s nimi osobní vztah.

Ale ani tím to nekončí. Dobrý Pastýř (a zde spočívá centrální poselství dnešního evangelia) dává život za ovce. Když jde do tuhého, nehledí zachránit sebe, ale svěřené ovce. Dává za ně svůj život. Dát život lze různým způsobem: zemřít za vlast, za víru, za milovaného člověka, za ideály, za pravdu... obětovat se. Tomu všichni rozumíme. Ale v Ježíšových ústech to znamená nesrovnatelně víc. On dává svůj život jedinečným způsobem. Každý musíme nakonec jednou umřít. Ať budeme chtít nebo ne. On dává svůj život svobodně – a z lásky. Není k tomu dotlačen okolnostmi, ale činí tak svobodně jako suverénní Pán. Dokonce právě tak uplatňuje svou jedinečnou moc. Smrt v jeho případě není projevem krajní bezmoci, ale právě naopak projevem nejvyšší moci, moci lásky, jakou umí milovat jen Bůh. Boží láska není lehounký citeček, ale síla větší než mohutné živly. To je hlubina. To je oheň. Vzpomeňme na to krásné místo z Velepísně: „Žár její (=lásky) -žár ohně, plamen Hospodinův“ (Pís 8, 6).

Ježíš říká: „Mám moc (=pravomoc, zmocnění; ř. exúsia) svůj život dát a mám moc jej opět přijmout.“ On jediný je zmocněn něco takového udělat. On jediný. Svou smrtí zprostředkovává ŽIVOT druhým. Jeho život se v umírání rozdává, šíří... neubývá ho, ale naopak přibývá. On oživuje druhé. Východní křesťané zpívají celé velikonoční období krásnou píseň: „Kristus vstal z mrtvých! Smrtí smrt přemohl a jsoucím ve hrobech život daroval.“ To je nejen krásné, ale také velmi výstižné. Neznám lepší vyjádření velikonočního paradoxu. Smrt Kristova se stává zdrojem života – života věčného – života v Bohu a s Bohem. Nic krásnějšího a úžasnějšího nemůže být! Touto svou smrtí dává dobrý Pastýř život. A právě z toho smíme žít a čerpat naději i my – pro čas zde na zemi, ale i pro naše umírání a věčnost.

To je náš dobrý Pastýř. Nejen, že se dobře stará, ale dává život věčný, život s Bohem. Svou smrtí přemáhá naši smrt a všechno zlé. Podléháme jí sice ještě. A přece už ona nad námi nemá moc. Náš život patří Pastýři Kristu. Proto může sv. Benedikt zemřít vzpřímený jako svobodný člověk. Proto může umírající Terezie z Lisieux vyznat: „Nepřijde si pro mne smrt, ale Bůh.“ Proto může Jan Hus na hranici poručit svou duši Kristu.

Patříme tomu, kdo za nás a nám dal život. V tom je Ježíš jedinečný. Nikdo jiný nemůže takto dát život. A on nejen může, ale taky ho dává. Slavíce JEHO vzkříšení, vstupujeme s ním do života věčného.

Pane Ježíši Kriste, staráš se o nás s láskou větší než si dokážeme představit a pochopit. Děkujeme za ujištění, že jsme ve tvých rukou a že nás nikdo a nic nemůže od tebe oddělit, pokud se tě my sami nezřekneme. Chraň nás a nedopusť, abychom se od tebe odloučili. Dopřej nám, abychom v tobě zakoušeli tvůj pokoj.

Avšak neprosíme jen za sebe, ale taky za ty, kdo ti patří a prožívají zkoušky a těžkosti. Posiluj je, aby vytrvali a cítili, že je neopouštíš ani v nejtěžších chvílích.

Prosíme i za ty, kdo ti patří, ale zatím tě ještě nenašli. Vyjdi jim naproti a dej se jim poznat.

Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

design by exarion.cz | 2009