Zamyšlení

Přímluvce a Pomocník...

Letnice (rok B)

Sk 2, 1-11 / Ř 8, 22-27/ J 15, 26-27.16, 4b-16

Slavíme vylití Ducha na církev. 50. den po vzkříšení. O Duchu svatém se dá říct mnoho a pořád to nebude všechno. Takže zde nutně zazní jen omezený výběr.

Ježíš jej ohlašuje jako PŘÍMLUVCE (jiné překlady: Utěšitel; taky by mohl být Obhájce, Pomocník)

Velmi potřebujeme takovou pomoc.

Ježíš odchází 40. den po vzkříšení do nebe, a přece nenechá učedníky opuštěné. Pošle jim OPORU – Ducha svatého. Dosud byl OPOROU ON SÁM - JEŽÍŠ. Nyní ON zůstává se svou církví JINAK, ale jistým způsobem VÍC NEŽ DOSUD. V srdcích – nejvnitřnějších myšlenkách a hnutích. Prostřednictvím Ducha svatého. V jeho lásce a působení zakoušíme lásku a působení Vzkříšeného Pána. Duch nám pomáhá, abychom se věrně drželi Ježíše. Jak?

Připomíná Ježíšova slova a Ježíše samotného. Ukazuje nám, jak je evangelium aktuální a jakou má sílu, abychom je znali, vírou se ho drželi, žili a dosvědčovali Ježíše jako dárce a prostředníka pravého života pro každého člověka bez rozdílu.

Vede nás do Božího království. Tam už tak říkajíc „jednou nohou“ jsme, ale současně jsme na cestě. My a celý svět. Na cestě namáhavé, plné zkoušek a nebezpečí. Pavel křesťanským obcím, které založil, říkal: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království." (Sk 14, 22; dosl. „mnohou tísní“. A do utrpení a tísně nikdo z nás nehrne.

V dnešním druhém čtení z Ř 8 sv. Pavel navazuje na židovskou tradici a mluví o tomto utrpení na cestě do Božího království jako O PORODNÍCH BOLESTECH. Nové nebe a nová země se rodí v těžkých bolestech. Je to porod. Když má rodička při porodu někoho blízkého při sobě, je to pomoc a povzbuzení. Už pouhá přítomnost je velkou pomocí. Tak je nám a světu pomocí Duch svatý. On všechny ty zkoušky a bolesti nese s námi. A nejen to. Říká nám: „Nebojte se. Vytrvejte. Má to smysl. Toto je cesta do Království. Čeká vás nádherný cíl. Uvidíte.“ A když už třeba nebudeme mít sílu modlit se, on se bude SÁM modlit v nás a za nás. Jako se on stále modlí v nás a za nás.

Přítomnost tohoto Utěšitele je pomoc, povzbuzení, které tolik potřebujeme, ale taky výzva. Duch v nás bude působit, když ho pustíme dál - do svého života, do svého nitra. Duch je osoba. On chce mít s námi vztah. On v nás bude působit, když s ním budeme mít vztah. Když s ním, jak se dnes říká, budeme komunikovat. To se člověk pořád učí. My jsme v tom těžkopádní, ale on je tak dobrý a laskavý. Stačí pootevřít a neobratně ho pozvat a on se nás ujme. Potřebujeme se naučit denně a ve všem žít s Duchem. To bude naše síla.

Modleme se denně z celého srdce: Přijď, Pane, Duchu svatý, a dávej nám poznat Ježíše i Otce; dávej nám zakusit lásku, jakou nás Bůh miluje, i naději, k níž nás volá. Oživuj naši víru, naději i lásku a sdílej s námi svou radost. Ve všech trápeních nás utěšuj, abychom neztráceli naději. Vždyť nás znáš. Pomoz nám žít každý den s tebou. Měj trpělivost s naší slabostí. Děkujeme, že jsi dobrý, že jsi Láska nad všechnu lásku. Skrze Krista, našeho Pána.

design by exarion.cz | 2009