Zamyšlení

Pokrm na cestu...

Těla a Krve Páně (rok B)

Dt 8, 2-3/ 1 K 10, 1-4. 16-17/ L 9, 10-17

V prvním a druhém čtení jsme slyšeli, jak Bůh svému lidu vysvobozenému z Egypta dává na poušti manu (nebeský chléb) a vodu ze skály. Stará se o něj, ale taky ho přivádí do situací, kdy cítil nouzi, hlad a žízeň. Bůh nedával manu do zásoby, ale na každý den, kolik bylo třeba. Boží lid si tak uvědomoval svou závislost na Bohu.

Tak poznával lépe Boha i sebe sama. Sebe sama, když reptal, nadával a měl strach, že umře hlady. A Boha, když zakusil, že Bůh jej přesto neopouští. Byla to důležitá škola. Bůh jim dal jíst, ale taky jim ukázal, že hlavní zdroj Života a jeho uchování spočívá v něčem jiném. V nejhlubším smyslu slova žije Boží člověk ze vztahu s Bohem. Dnes bychom řekli: „ze své komunikace s Bohem“. Pramenem života je láska Boha k lidem a lidská odpověď na ni. Člověk není živ chlebem, ale tím, co vychází z Božích úst. To platilo tenkrát i dnes. Je to prosté a zároveň těžké na pochopení. Ale ještě těžší k praktikování.

V evangeliu Ježíš sytí zástupy. Několik tisíc lidí se dosyta nají z pár chlebů a ještě toho kupa zbyde. To vše – mana i Ježíšovo sycení – je předobrazem večeře Páně.

Ježíš dává pravý chléb, pokrm a nápoj k životu věčnému. Ale ještě víc: Ježíš dává sebe sama jako pokrm a nápoj pro život věčný. Dělá to celý svůj život. Ale naplno to učinil na kříži. Dává sebe sama, abychom z něho mohli žít. A my na tom máme skutečný podíl ve večeři Páně. Kdo jí tento chléb a účastní se tohoto kalicha, zůstává v živém spojení s Ježíšem. Zůstává napojen na proud Života, který vychází z Boha.

Chléb, který lámeme, je naší účastí na těle Kristově. Kalich požehnání, za nějž děkujeme, je naší účastí na krvi Kristově. Není to obyčejný chléb ani obyčejný nápoj. Ale není ani čarovný. Nefunguje jako kouzlo.Vytváří společenství- účast. Spojuje nás s Ježíšem a taky nás mezi sebou navzájem. Nefunguje to automaticky. Bez víry a lásky – bez osobního vztahu k Ježíšovi – to nepůjde. O tom píše i sv. Pavel Korinťanům: „Dejte si pozor. Ti, co vyšli z Egypta, jedli manu a pili vodu zázračně darovanou ze skály, a přece jim to nebylo nic platné. Neměli víru. Reptali. Dokonce uctívali modly. A tak nedošli do Zaslíbené země.“ Dejme si pozor.

KAŽDÉ PŘIJÍMÁNÍ JE POKRMEM NA CESTU DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ (do nebe). JE ZNAMENÍM, ŽE JEŽÍŠ JDE S NÁMI, PROŽÍVÁ S NÁMI ÚTRAPY CESTY A DÁVÁ NÁM SÍLU. A díky tomu můžeme jít, překonávat překážky a nevzdávat to. To je smysl večeře Páně. To si připomínáme a za to děkujeme o svátku Těla a Krve Páně.

design by exarion.cz | 2009