Zamyšlení

… Nenechá žádnou nouzi bez povšimnutí

16. neděle během roku B

Jr 23, 1-6/ Ef 2, 11-22/ Mk 6, 30-34. 53-56

Čtením z Listu Efezským jsem si znovu připomněli, jak Ježíš svou smrtí na kříži a svým vzkříšením od kořene změnil naše postavení a možnosti. Dříve jsme byli Bohu vzdáleni. Nyní jsme díky Kristu blízko. Odcizili jsme se Bohu. Nyní v Kristu patříme do Boží rodiny. Jsme nové stvoření. Noví lidé v Kristu. Noví v tom, že nám Ježíš svým Duchem dává sílu odpovídat na Boží lásku. Tato změna se děje s každým, kdo přijímá Krista.

A společně (my spolu se všemi křesťany) se stáváme chrámem, ve kterém přebývá a je uctíván sám Bůh. Chrám nejsou zdi, ale živí věřící lidé. Máme chrámy ze zdí. Potřebujeme je, ale ty jsou znamením onoho živého chrámu.

Ve čtení z proroka Jeremjáše zazněl soud nad špatnými pastýři Izraele té doby, ale také a hlavně zaslíbení. V evangeliu jsme pak slyšeli, jak se toto naplnilo v Ježíšovi. V něm se Hospodin ujal a ujímá hladových, ustrašených, všech, kdo ztratili smysl a budoucnost... všech ubohých a zbídačených. Ve vyprávění evangelisty představuje dnešní evangelium jen jakýsi mezičlánek („prázdné místo“) mezi významnějšími událostmi. A přece tam zazní možná jedna z nejdůležitějších vět. I tzv. „prázdná místa“ evangelia mají hluboký význam. V Ježíšově životě je každý detail důležitý. Uviděl je a „bylo mu jich líto“ - taky lze přeložit: „i slitoval se nad nimi“ (ř. esplanchnisthé ep´autús). I začal je učit mnohých věcem.“ Nebyla mu lhostejná jejich bída. Kvůli nim změnil své plány. Vzdal se svého odpočinku. Rozhodl se nenechat je „jen tak“ a začal jim vyprávět o tom, jaký je Bůh, že se o ně zajímá a že jim chce dát úplně novou perspektivu, úplně nový život ve svém království - a oni to v jeho přítomnosti zakusili. Poznali, že to nejsou jen slova - krásná pohádka. Zažili Boží království ve skutečnosti.

Prostřednictvím Ježíše se Hospodin ujímá lidí i dnes. V jiné podobě. Ježíše fyzicky nevidíme. Ale děje se. Když přicházíme za Ježíšem se svými ranami, starostmi, strachy, zkrátka s veškerou svou bídou, když čteme jeho Slovo a slavíme jeho večeři, on se na nás dívá. Ani my mu nejsme lhostejní. On se nás ujímá. A nejen nás - každého. V tichosti dává tajemným způsobem zakusit Boží království.

design by exarion.cz | 2009