Zamyšlení

Ráj srdce a ŽIVOT nad všechno pomyšlení

17. během roku B

2 Kr 4, 42-44/ Ef 3, 14-21/ J 6, 1-15

V Listu Efezským jsme dnes slyšeli modlitbu za to, aby Kristus bydlel v našem srdci a my působením jeho Ducha zakusili, jaký je Bůh, JAK MOC NÁS MÁ RÁD... Zakusit něco takového už je Boží království, nebe nebo chcete-li ráj... (Tak tomu říkali pouštní otcové. Ve svém srdci můžeme objevit ráj. Přebývání s Bohem. Ale třeba taky Komenský: Labyrint světa a ráj srdce) Víra na takové zkušenosti nestojí. Víra prostě důvěřuje Bohu, i když ho nevidí ani nezakouší. Ale přesto Bůh takovou zkušenost „přidává“ (dává navíc...). Zvláště na začátku duchovní cesty nebo třeba ve velkých zkouškách. Je to obrovská posila zakusit aspoň na chvíli, JAK nás Bůh má rád... My lidé to potřebujeme občas zažít. A Bůh této naší potřebě vychází vstříc. Taková zkušenost je vždy vnitřní nebo taky niterná. Děje se v nás. Hodně pro nás znamená, ale nedá se beze zbytku ani popsat či uchopit.

Apoštol v této souvislosti píše o „vnitřním člověku“ ( ř. esó anthrópos) v nás. Minule byla řeč o tom, že on z nás dělánového člověka. Nyní je řeč o vnitřním. Jak to spolu souvisí? Snad lze říct, že vnitřní člověk představuje začátek toho nového. Vnitřní člověk je jádro toho nového, který důvěřuje Bohu a jeho zaslíbením, modlí se v nás, odpovídá na Boží oslovení a zakouší Boha. Vnitřní člověk představuje tajemství. Jsme to my, „ avšak již ne my. Žije v nás Kristus.

Vnitřní“ se řecky řekne „esó“. Odtud esoterika. Ale tady jde o něco úplně jiného. Křesťanství není nějaké tajné učení pro uzavřenou skupinu. Je to zcela veřejné ohlašování Ježíše jako Božího Syna, který přináší nový život všem. I když v malé skupince a třeba někde v domě či bytě, vždycky je to veřejné, otevřené pro každého, kdo chce přijít a slyšet. Kdo tuto zvěst přijme, zakusí její dopad uvnitř sebe... začne v něm vnitřní přerod, ale zevnitř to „půjde ven“... do způsobu smýšlení a jednání.

A teď k evangeliu. Příběh o zázračném nasycení zástupů dobře známe. Jaké poselství si z něho neseme? Co pro nás znamená? Evangelista sám toto zázračné sycení nazval znamením (ř. sémeion). Máme se ptát: Co to znamená? Pro ty lidi tenkrát? A pro nás dnes?

Ježíš se věnoval lidem. Uzdravoval nemocné. Vyprávěl jim o Bohu a jeho království. Vyprávěl jim, jak je má Bůh rád a co všechno jim nabízí.A nakonec je nasytil. Víc jak 5 000 lidí 5 chlebovými plackami a 2 rybičkami. Nasytil. A to tak, že ještě spousta zbyla... Co to vypovídá o Ježíši a o Bohu? V čem je tento příběh dobrou zprávou pro nás? O tom přemýšlejme. Vracejme se k tomu místu a pečlivě ho „zpracovávejme“. Ten příběh je pro nás moc důležitý. Hledejme a Bůh nám dá nalézt.

Slyšeli jsme, jak reagovali ti lidé tenkrát. Říkali: „To je ten Prorok, o němž mluví Písma.A chtěli ho provolat svým pozemským králem. Ale on se nenechal.

Nepochopili ho. Vyložili si to špatně. To se při setkání s Ježíšem stává každému. On přesahuje naše představy. I ŽIVOT, který Ježíš přináší, přesahuje naše představy a horizont naší dosavadní zkušenosti. My jsme fixovaní na tento svět a pozemský život. Zvláště v naší době. Teoreticky snad, ale prakticky si nic jiného než tento život nedovedeme představit. Přesto se nás Ježíš ujímá. Zajímá se o naše starosti. Mluví k nám o Bohu. Dává nám svůj chléb... a dává mnohem víc, než jsme s to pochopit... A postupně nás uvádí do tajemství Božího života... víc a hlouběji... „Dál a dál! Výš a výš!“ (C. S. Lewis).

Pokračování příště.

design by exarion.cz | 2009