Zamyšlení

CHLÉB k věčnému životu

18. během roku B

Ex 16, 2-4. 9-15/ Ef 4, 1-7. 11-16/ J 6, (24-) 26-35

Pokračujeme v 6. kapitole Jana. Celá je o pravém CHLEBU. Minule Ježíš nasytil víc jak pětitisícový zástup pěti chleby a dvěma rybami a hromada toho ještě zbyla. Teď jdou zástupy za ním kvůli tomu chlebu. Logicky. Lidé půjdou za tím, kdo jim dá chleba... životní jistoty. Jistě je dobré a potřebné sytit hladové. ALE Ježíš přináší víc. Kéž bychom to my a spolu s námi i druzí lidé pochopili!

Ježíš zástupům řekne: „ Neusilujte o pomíjející pokrm, nýbrž o ten zůstávající pro život věčný, který vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec Bůh vtiskl svou pečeť.“ Šlo by to přeložit i jinak: „Nepracujte – nekonejte skutky (ř. ergadzomai) pro pomíjející pokrm...Jistě si musíme vydělávat na své zdejší živobytí, ale nemá to být hlavním smyslem našeho života.

Kdo je to Syn člověka, asi víte. Oni ho znali z proroctví Danielova (Da 7, 13) jako nebeskou bytost, které Bůh svěří svou vládu nad světem. Evangelia tento titul přisuzují Ježíšovi zvláště v jeho poníženosti, ve smrti na kříži a vzkříšení.Trvalý CHLÉB dává tento Syn člověka, kterého Bůh sám „autorizoval“. To hledejte. Toho hledejte. Tomu dejte svou důvěru. To je „skutek, který žádá Bůh“. Na tom pracujte. Bůh po vás nechce víc, než abyste přijímali s důvěrou toho, koho vám on posílá jako dárce věčného života.

Oni – ty zástupy- to pořád nechápou. Jako by se s Ježíšem míjeli. Do toho patříme i my. Proto se potřebujeme obrátit. Nejen se odvrátit od svých hříchů. Tím to začíná. Ale pak taky od svých vžitých, pozemských měřítek, způsobů a představ. Změnit své smýšlení. Otevřít se Božímu království, které je NOVÉ. Nebo ještě takto: rozšířit své úzké obzory nekonečnosti Boží. To je pro nedokonalého tvora hodně těžké. Otevřít se nekonečnosti Boží. Ale jsme k tomu povolaní. Hluboko v nás to je. A nejsme na to sami. Duch svatý – Bůh sám – nám v tom pomáhá.

Ale zpět k Ježíšovu rozhovoru se zástupy. Jim se to zdá málo zázračné. To Mojžíš dal zázračný chléb - manu. To bylo vidět. Ale tady jsou to řeči. Ježíš na to odpovídá: Především manu nedal Mojžíš, ale Bůh. A pak mana byla jen předobrazem skutečného Božího CHLEBA, který sytí do věčnosti. Tím CHLEBEM je Ježíš. Není to věc, ale osoba. „Kdo k němu přichází, nikdy nebude hladovět...“ Nemluví o fyzickém hladu a žízni. Myslí na hlad lidské duše „ po pravdě, po lásce, po přátelství, po životě, který nikdy nekončí a je dokonalý a celý. Člověk má v sobě tak velikou touhu, že ji nemůže nic jiného dokonale nasytit než Bůh sám “ (M. Máša). O tom Ježíš mluví. A nejen mluví. To nám přináší a dává. Když jsme s ním, když jsme pro něj otevřeni, „máme to“ - začíná to... a jednou se to naplní. Navždy vstoupíme do plnosti Božího života, moci a lásky...

design by exarion.cz | 2009