Zamyšlení

Jídlo na cestu

19. během roku B

1 Kr 19, 4-8/ Ef 4, 25-5, 2/ J 6, 41-51

Pokračujeme v „seriálu o pravém CHLEBU“. Podívejme se na jednotlivá čtení.

V prvním dostává k smrti vyčerpaný prorok Elijáš od Boha chléb pečený na žhavých kamenech. To je další předobraz pravého CHLEBA.Chléb jako pokrm na cestu. Stačí ho trocha, ale dá sílu a pozvedne vyčerpaného. To je předobraz Ježíše, který se nám ve své večeři dává jako POKRM NA CESTU. Putujeme do nebeského Jeruzaléma. Jdeme vstříc setkání s Bohem. Cesta je náročná a dlouhá. Potřebujeme jíst Boží CHLÉB, abychom měli sílu a došli do cíle. Bůh nám tento CHLÉB dává. Tak ho jezme.

Druhé čtení je tak trochu z „jiného soudku“, ale jen trošičku. Slyšíme tam o novém životě v Kristu. Jsou to především nové vztahy. Už nejsme každý sám za sebe. Jsme součástí jednoho těla. Nejsme proti sobě, ale spolu. Jsme součástí těla Kristova. Otevírají se před námi nové možnosti. Uvědomme si je a využívejme. Hlavně nejděme proti Duchu svatému, ale s ním. K tomu si potřebujeme především uvědomit, že Duch vane kolem nás, ale taky v nás jako pomocník k dobrému. Otevřme srdce jeho působení a nechme se jím vést. Jsme na cestě. Všichni. Učíme se to - přinejlepším. Vedeme boj s tím „starým v nás“ i s pokušitelem. Není to vždy jednoduché. Proto potřebujeme „hodně“ trpělivosti. Sami se sebou i navzájem. A taky „hodně“ pokání a odpuštění. Shrnuto do jednoho souvětí: Pamatujme, kdo jsme v Kristu a k čemu jsme povoláni.

A dostáváme se ke čtení z evangelia. Rozhovor se zástupy pokračuje. Nemohou přijmout, že Ježíš je z nebe. „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec,“ řekne na to Ježíš. Nikdo nemůže poznat tajemství Krista, jestliže mu je neotevře Bůh. Jen tehdy uvidíme, jak v Ježíši působí Bůh jedinečným, nebývalým a nepřekonatelným způsobem. Boží přitahování pro nás představuje tajemství. Jdeme-li ke Kristu, je to naše svobodné rozhodnutí, ale není možné bez Boha. Je to Bůh, kdo přitahuje. Všechny. Jemně. Jak říká prorok Ozeáš (11,4): „provázky milování“. Důležité je, abychom šli ke Kristu a měli srdce otevřená. Setkání s Ježíšem znamená vždy výzvou. Mnohé naše názory a představy otřese. Budeme se muset rozhodnout, čemu dáme přednost. Kéž bychom se v takové chvíli víc drželi Ježíše! Zástupy, co přišly za Ježíšem, stojí před takovým rozhodnutím. Ale my taky. Přijmeme Ježíše (znovu) jako prostředníka Božího ŽIVOTA? Přijmeme, že takový ŽIVOT existuje? A že je pro nás? A že se nám dává právě a jedině v Ježíšovi?

KDO VĚŘÍ V JEŽÍŠE, MÁ ŽIVOT VĚČNÝ. Tak to je. Ježíš je prostředník ŽIVOTA. A dává jej světu. Doslova. Tím, že se vydává... obětuje pro druhé... pro všechny... dává své tělo (=svou pozemskou existenci; svůj pozemský život). Tím už je předznačeno pokračování o kříži a večeři Páně. My tady dnes skončíme. Zapamatujeme si, že Ježíš nám zprostředkovává život věčný. O tom přemýšlejme a povídejme si s Ježíšem v nastávajícím týdnu.

design by exarion.cz | 2009