Zamyšlení

Jíst TĚLO, pít KREV...

20. během roku B

Př 9, 1-6/ Ef 5, 15-20/ J 6, 51-58

Opět jsme slyšeli vydatnou dávku z Božího slova.

Začneme dnes druhým čtením z Listu Efezským. Četli jsme tam napomenutí - povzbuzení k pravdivé bohoslužbě. Novozákonní řečtina užívá stejný výraz pro napomenutí i povzbuzení. Bohoslužba a život se tu navzájem prolínají. Někdy se hovoří o 2 podobách bohoslužby. První je ta liturgická - rituální a druhá životní. Oběma máme slavit Boha. To znamená především děkovat mu za dar přirozeného života i za nadpřirozený dar spásy v Kristu. Liturgická bohoslužba slouží té životní. Při liturgii můžeme z odstupu spatřit své radosti i starosti z Božího úhlu, tedy z hlediska Božích spásných záměrů se světem i s námi lidmi. To je Boží vůle: Boží spásné záměry. Bůh nás zve a připravuje k věčné slavnosti. To nás pak posiluje v každodenním životě a pomáhá nám v našem rozhodování. Každý si můžete a máte říkat: „Bůh nás zve a připravuje k věčné slavnosti.“ Na základě toho se pak potřebujeme ptát: „A co s tím uděláme?“ Odpověď musíme dát svým životem.

Nyní se dostáváme k našemu tématu pravého CHLEBA.

Dnes jsme slyšeli z Přísloví další starozákonní předobraz pravého CHLEBA. Paní nebo slečna Moudrost zve prostoduché mládence (V nich se máme poznat) k hostině. Jíst chléb moudrosti a pít její víno znamená mít s ní společenství. Mít na ní podíl. Stát se moudrým. Ne ze sebe, ale z ní. Jinak nemůžeme být moudří. A bez moudrosti promarníme svůj život.

V evangeliu pokračujeme v dialogu Ježíše se zástupy. Sledujme pozorně. Ježíš je CHLÉB pro život věčný. A Pán upřesňuje: „Ten CHLÉB je mé tělo...“ Biblická řečtina má 2 výrazy pro tělo. Jeden takový neutrální: sóma. A druhý – no, řekněme, naturalistický: sarx. Ten lze přeložit taky jako „maso“. Ježíš tu používá ten druhý. Třeba jíst (někde použit výraz kousat) TĚLO (MASO) Syna člověka a pít jeho KREV. Na doslovné rovině jistě odpuzující představa. Jíst (dosl. kousat) TĚLO (MASO) a pít KREV. Hrůza! To pobuřovalo židovské posluchače tenkrát i mnohé lidi dnes. „Jak barbarské a neduchovní! Copak jsme kanibalové nebo upíři?!“ Navíc to odporuje Božímu zákonu (Tóra).

Přece na tom Ježíš trvá. Jíst TĚLO a pít KREV. Kolikrát se to v tom úryvku opakuje! Proč na tom Ježíš tak trvá? Myslím, že nechce pobuřovat ani provokovat a už vůbec nechce porušovat Tóru. Jíst TĚLO a pít KREV je cesta k věčnému životu. Jediná cesta. K věčnému životu s Bohem. Proto Ježíš přišel, aby nám zprostředkoval tento Boží život a my ho mohli žít taky. Jinak do něho nevstoupíme a zůstali bychom navždy mimo něj. Je nesmírně důležité: Jíst TĚLO a pít KREV Krista. Nepobuřujme se nad prvním dojmem z těchto slov. Vytrvejme. Ježíš nám to vysvětlí.

My na rozdíl od toho zástupu už víme, že Ježíš mluví o své smrti na kříži, ale také o hostině, která tuto oběť bude zpřítomňovat až do konce času. O tom víc příště. Dnes si pamatujme a promýšlejme: Co to znamená přijímat Ježíšovu oběť za nás a za celý svět a žít z ní. Co to znamená přijímat Ježíšovu oběť za nás a za celý svět a žít z ní.

design by exarion.cz | 2009