Zamyšlení

Tvrdé slovo

21. během roku B

Joz 24, 1-2a. 14-17.18b/ Ef 5, 25-33 (21-32)/ J 6, 56-69

Jsme u konce 6. kapitoly Jana. Dnešní úsek evangelia nás staví před rozhodnutí. Před tím si provedeme malé opakování. Bůh nám v Ježíši nabízí věčný život, své společenství. Ježíš pro všechny dává svůj život (tělo a krev) na kříži. Touto cestou přichází věčný život k nám a my do něho. Ježíšova oběť se trvale zpřítomňuje ve večeři Páně. V ní máme podíl na těle a krvi Kristově - a tak na jeho životě.

Slyšíme, že Bůh nám nabízí své věčné společenství. Říká nám: „Pojďte a dovolte mi, abych vás miloval a opětujte mou lásku.“ Bůh dává sebe celého. Vydal pro nás svého Syna. Bůh se dává celý a naplno. Totéž očekává od nás. Chce, abychom se mu odevzdali svobodně - bez tlaku a nucení. Prostě protože chceme. On nikoho nenutí. Dává svobodu. Můžeme přijmout i odmítnout. O tom bylo taky první čtení. „Chceš? Chcete? Pokud ano, jděte do toho naplno.To znamená odložit i své dosavadní jistoty - cokoli. Třeba své představy - náboženské představy. Vzdát se jich s důvěrou, že on dá lepší. On sám se stane naší jistotou.

Mnozí, když to víc poznali, nakonec odešli. Dokonce jich hodně - asi většina - odešla. Ježíšova řeč jim připadla hrozná. „To je hrozná řeč! Kdo ji může poslouchat!?“ (Dosl. „Tvrdé slovo!“; ř. skléros estin ho logos hútos.) Zažili jste to někdy taky? Napadlo vás to? Troufám si říct, že k učednictví - následování Ježíše - patří i tato zkušenost. Každé opravdové následování, musí projít takovou krizí. Musíme poznat, jak je Ježíšovo slovo pro nás náročné - k neunesení. Co dál?

Ježíš na to říká: „Co dává život je Duch, tělo samo nic neznamená.“ To se musí vysvětlit. Duch je tu s velkým D, tedy Duch svatý, Duch Boží. Nadpřirozený nebeský dar. Tady ta dvojice Duch - tělo znamená dva úhly pohledu. Tělo znamená dívat z hlediska pozemského života. Z tohoto pohledu se Ježíšova slova zdají pošetilá, idealistická, nepravděpodobná, nejistá... tvrdá. Nechce se nám následovat je. Takový pohled nám nepomůže. Neporozumíme. Nepochopíme. Teprve z hlediska Ducha, věčného společenství s Bohem dávají Ježíšova slova smysl. Pořád se to vrací - od samého počátku. Vzpomeňte, jak Ježíš začínal kázat. „Čiňte pokání a věřte evangeliu.Potřebujeme změnit perspektivu. Potřebujeme pokání. Potřebujeme nechat se vést Ježíšem a důvěřovat mu. Důvěřovat, že on ví přesně, o čem mluví. Že jeho slova nejsou prázdné řeči. Chce to odvahu víry. Víra znamená jít tam, kde to neznám. Jít do Boha (sv. Bonaventura).

Zpět k Ježíšovi a zástupům. Když Pán vidí to odcházení zástupů, ptá se i Dvanácti:A co vy? Taky půjdete? Taky je to, co říkám, pro vás příliš tvrdé?“ - Petr odpoví za Dvanáct (a za celou budoucí církev. On je náš mluvčí.): „Pane, kam bychom šli? Ty máš slova věčného života? Ty jsi ten Svatý, Boží. Nikdo není Bohu tak blízko jako ty. Nikdo nezná cestu Boží - jen ty. Tvá slova - byť náročná - nevedou do prázdna, ale opravdu do života s Bohem. Nikdo nám nemůže dát to, co ty.Dobře to řekl Petr.

A co my? Chceme jen o „trochu štěstí pro tento život“ anebo věčné společenství s Bohem? Jde nám jen o tento pozemský život anebo o věčný s Bohem - pro nás zatím neznámý a nepředstavitelný? Co odpovíme a uděláme? Odpovězme spolu s Petrem.

design by exarion.cz | 2009