Zamyšlení

Naše srdce...

22. během roku B

Dt 4, 1-2. 6-9/ Jk 1, 17-27/ Mk 7, 1-8.14-15.21-23 (7, 1-23)

Minulou neděli jsme ukončili četbu a výklad 6. kapitoly Janova evangelia a vracíme se k Markovi.

Dnes bych místo výkladu celého evangelního čtení spíš navázal a rozvinul jeho hlavní myšlenku. Mohl bych sice vysvětlovat, jak to bylo s těmi předpisy o očišťování a s farizeji vůbec. Možná by to bylo i zajímavé. Ale toto je snad důležitější.

Slyšeli jsme: „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy....Všechno toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.

Když to slyšíme, napadají nás otázky: Co naše nitro? Co opravdu v sobě máme? Pro co žijeme a se namáháme? O co nám opravdu jde? Kdo opravdu jsme?

To všechno totiž je naše srdce. Naše nevnitřnější myšlenky a motivace. To, co jsme opravdu my. Naše srdce. Na toto téma napsal řadu dobrých knížek americký autor John Eldredge. Máme je ve farní knihovně. Naše srdce je důležité. Důležitější než bychom si mysleli. Je pramenem naší osoby. Co z něho vychází?

Vnějšek - to, co děláme a říkáme - jistě taky není bez významu. Bůh dává svému lidu přikázání pro různé oblasti života a chce tak spoluutvářet jeho život. O tom bylo dnešní první čtení. Rabíni spočítali v celé Tóře (5 knihách Mojžíšových) celkem 613 příkazů a zákazů. Ježíš v Janově evangeliu (14, 21) říká: „Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje...Je důležité, co děláme a říkáme a jak to děláme a říkáme. Na to se zaměřili farizeové a byli v tom opravdu dobří. Skutečně. Ale Ježíš jim připomíná: Všechno to vnější vychází ze srdce. Musíme začít uvnitř a nikoli venku. Musíme očistit srdce - nebo přesněji očišťovat, pak i vnější skutky budou čisté.

Jak očistit své srdce? Tak se jmenuje moc pěkná knížečka kardinála Špidlíka. (Vřele doporučuji.) Tak jak očistit srdce?

Především vůbec chtít. Přiznat si: „Mám problém. V mém nitru existují temná zakoutí, kde se najde „všelijaká havěť“. Chci očistit své srdce.“

Jen Bůh může srdce očistit. My sami můžeme „JEN“ otevřít dveře, aby Bůh mohl vejít. Otevřít dveře a nechat je otevřené. My někdy na chvilku otevřeme a pak honem zavřeme. Pro jistotu. V nás lidech ( i věřících) je zvláštní rozpor: Na jednu stranu po Bohu toužíme, ale na druhou nás většinou jeho blízkost leká. Můžeme v tom spatřovat „bázeň Boží“, ale taky hřích. Nedůvěřujeme Bohu, proto se ho bojíme a držíme si ho dál od sebe a schováváme se před ním v křoví.

Tak tedy „otevřít dveře“. Jak?

Božím Slovem. Když ho vpustím do svých myšlenek a úvah, do svého životního plánování - prostě do svého nitra, do toho myšlenkového proudění, co se nám honí v hlavě, když třeba usínáme nebo se probouzíme. Pustit Slovo do sebe. K tomu nás povzbuzuje dnes i Jakub ve svém listu: „V tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.“ Nebo ještě jinak: číst Bibli denně a přemýšlet o tom, co čtu, a jednat podle toho. To neznamená jen dělat něco podle návodu, ale taky počítat s Bohem a jeho dílem spásy... žít v důvěře vůči Bohu.

Modlitbou. My se modlíme, ale mohli bychom víc - prohloubit a zintenzivnit svou modlitbu. Nejde pochopitelně o rekordy, počty modliteb nebo dobu strávenou na modlitbách, ale o to, abychom vstupovali do Boží přítomnosti a hovořili s Bohem tak, aby se to dotýkalo našeho nitra... Ještě jinak řečeno: abychom se stýkali s Bohem; abychom si ho konečně „připustili k tělu“...

design by exarion.cz | 2009