Zamyšlení

Effatha – otevři se!

23. během roku B

Iz 35, 4-7a/ Jk 2, 1-5/ Mk 7, 24-37

Dnes jsme četli z evangelia dva příběhy. O uzdravení dcery syrofenické ženy a o uzdravení hluchého a špatně mluvícího. Oba mají společné to, že se odehrávají za „hranicemi Izraele“, mezi pohany. Ježíšova osvobozující a uzdravující moc překračuje hranice. V jistém smyslu žijeme i my „na pohanské půdě“. Tak by nás oba tyto příběhy mohly obzvlášť oslovit. Nebudu tentokrát podrobněji rozebírat ten první příběh a zaměřím se na ten druhý o uzdravení hluchého.

Většinou nás v evangeliu upoutá nějaký detail. Tady třeba, proč Ježíš strká své prsty do uší nemocného a dotýká se slinou jeho jazyka. I když je to Ježíš, může nám tato představa prstů v uších připadat a slin v cizí puse poněkud „unappettitlich“. My se slin štítíme. Pro starověkého člověka byly léčivé a očišťující. To, co tady udělal Ježíš, nebylo tehdy nikterak neobvyklé. Takovým gestem se doprovázel uzdravující ritus. Prý to dělali i zákoníci. Vidíte, to, co upoutá naši pozornost jako něco neobvyklého, vnímali Ježíšovi současníci nejspíš jako něco běžného. Ale to stačí.

Detaily jsou důležité, ale neměli bychom pro ně ztratit výhled na celek a hlavní smysl příběhu.

Tak tedy jaké poselství nám tento příběh přináší?

Prostřednictvím Ježíše Bůh překonává všechno, co brání našemu plnému životu s Bohem. Všechno uzdravení učiněná Ježíšem to dosvědčují. Náš život je ohrožen. Vstupují do něho moci, které ho umenšují a oslabují. Všichni je nějak cítíme. A do toho přichází Bůh a osvobozuje. Nejen pro náš pozemský - časově omezený život - ale pro život věčný - pro věčný život s Bohem - pro Boží království.

Co znamená v této souvislosti uzdravení hluchého a špatně mluvícího?

V životě s Bohem - a nakonec i v životě vůbec - je důležité SLYŠET - ODPOVÍDAT. Jinak řečeno KOMUNIKOVAT.

Bůh s námi komunikuje a touží po tom, abychom my s ním taky. Komunikace není jen věcí slov, zvuků či znaků, nýbrž hlavně srdce. Bůh nám neříká jen slova, ale v nich nám otvírá své srdce.

A my jsme na tom mnohdy tak bídně, že skutečné komunikace nejsme schopni. Komunikujeme, ale jen zlomkovitě... fragmentárně... povrchně. Bojíme se otevřít srdce a nejsme toho mnohdy ani schopni. Tato neschopnost komunikace s Bohem (a nakonec i s druhými lidmi a světem) je důsledek hříchu. V příběhu samotném se o tom nemluví, ale vyplývá to z celkové souvislosti. Hřích nás činí neschopnými žít s Bohem. Přitom jedině s Bohem může být náš život naplněný a šťastný.

Bůh nás v tomto nenechává. Vysvobozuje nás z naší neschopnosti komunikovat.

Prostřednictvím Krista a Ducha svatého nám otvírá uši i ústa - ale taky srdce. Uzdravení hluchého není jen minulá událost, ale taky znamení naděje. Děje se i dnes. Kristus k nám přichází v Duchu svatém a dotýká se nás a říká nám své „Effatha“ (= Otevři se.)

Přijď, Pane Ježíši. - Otevři naše uši. - Otevři naše ústa. - Pomoz nám otevřít srdce.

design by exarion.cz | 2009