Zamyšlení

Přijmout kříž...

24. během roku B

Iz 50, 4-9a/ Jk 3, 1-12/ Mk 8, 27-38

Příběh o Petrově vyznání u Cesareje Filipovy známe asi dobře. I když nejčastěji v matoušovské verzi, kde se mluví o Petrovi a těch klíčích. „Ty jsi Mesiáš!“ Dobře to řekl Petr. Ale... tenkrát si představovali Mesiáše triumfálně. Přijde do Jeruzaléma, vyžene Římany, začne vládnout jako David a obnoví slávu pozemského království. Ježíš je Mesiáš, ale ne podle lidských představ. Proto nechce, aby se o jeho mesiášství zatím mluvilo. A proto taky reaguje na Petrovo vyznání vyučováním o svém blížícím se utrpení.

To se Petrovi nelíbí. „To ne, Pane. To ani neříkej.“ Dokonce Ježíše napomíná. Na to mu Pán řekne to známé: „Jdi mi z cesty, satane!“ Petr se stal satanem. Hrůza. Když slyšíme „satan“, vybaví se nám čert. Ne, Petr se nestal čertem. Nenarostly mu rohy ani kopyto. „Satan“ je hebrejské slovo (zase jedno hebrejské slovo) a znamená „osočovatel“, „sok“, „žalobce“, „pokušitel“ - zkrátka nepřítel. Petr se v tu chvíli stal Ježíšovým pokušitelem. Chce Pánu zabránit naplnění jeho poslání. Ježíš se stal jedním z nás, aby jako člověk naplnil Boží vůli – žil láskou k Bohu a lidem podle Božích představ až do nejkrajnějších důsledků. Tento jeho postoj v našem světě nemohl skončit jinak než na kříži. A Bůh právě tento kříž učinil bodem vnitřního obratu. Jeho láska přemohla všechno zlo. - A teď si představte, že Petr tomu chtěl - v dobrém úmyslu, jak jinak - zabránit. Proto ho Pán musel rázně zastavit. Petr to nakonec pochopil.

Říkal jsem, že Ježíšův postoj v našem světě nemohl skončit jinak než na kříži. Ale totéž platí i o nás. Jsme Ježíšovi učedníci. Následujeme ho. I my nějakým způsobem v tomto světě narazíme. Kříž v nějaké podobě nás nemine. S tím musíme počítat.Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ Co to je „zapřít sebe sama“? Je to taková hodně citlivá otázka. Stačí jeden krok vedle navíc a ocitáme se „mimo“. Většinou zapření spojujeme s něčím negativním: potlačit se, popřít sebe sama, své smýšlení, postoje a pocity, přestat být sám sebou. Můžeme to však chápat také jako „přestat být sám pro sebe tak důležitý“, „zapomenout na sebe“, „odpoutat se od sebe - najít správný, zralý a vyvážený vztah k sobě samému“. A v souvislosti s naším evangeliem taky „nelpět na svých představách o Mesiáši a spáse“. Není zlé mít představy, ale sveřepě na nich lpět.

Přijmout kříž (těžkosti plynoucí z následování Ježíše) jako něco dobrého. Jsou věci, kterým máme vzdorovat a které máme přijmout. Těžko mezi nimi rozlišujeme. Ale tady jde o základní přístup:Nebráním se. Věřím, že kříž nám otevírá cestu k věčné spáse, že nevede do nicoty, ale naopak do plnosti života.“ - Bez víry není možné něco takového přijmout. Ježíš po nás tuto víru žádá, ale taky nám ji dává. My na to můžeme odpovědět: „Věříme, Pane, ale pomoz, bez tebe touto cestou kříže nedokážeme jít.

design by exarion.cz | 2009