Zamyšlení

Divné čtení

26. během roku B

Nu 11, 16.24-29/ Jk 5, 13-20/ Mk 9, 38-50

To bylo divné čtení. Nemyslíte? Je toho tam strašně moc. Hromada asociací různých témat.

Podívejme se na to.

Nejdřív žárlivost učedníků. Kdosi, kdo nechodil s nimi, dovolává se Ježíše a koná v jeho jménu mocné činy. „Na to přece nemá právo!“ Apoštolové jsou rozhořčeni, ale Ježíš má na to „jiný názor“. Nikdo si Ježíše nemůže přivlastňovat. Ani učedníci. On je pro všechny. Existuje kruh učedníků – církev – jako takové centrum a východisko jeho působení mezi lidmi („první krok Ducha do světa“; J. M. Lochman). Ale Kristus působí i mimo její viditelné hranice. Můžeme se setkat – a setkáváme se – s otevřeností pro Krista a působením Ducha (milost) i tam, kde bychom to vůbec nečekali. „Mnohé, které má Bůh, nemá církev a mnohé, které má církev, nemá Bůh,“ (sv. Augustin). Kdo není proti Kristu, je pro Krista. Tato otevřenost a vstřícnost Kristova zakládá naději pro mnohé.

Další myšlenka: Pro Krista neexistují maličkosti – v dobrém ani ve zlém. I jedna sklenice vody se v Kristově království počítá. Ale stejně tak i jedno svedení ke hříchu jednoho z nejnepatrnějších Kristových. Nepřehlížet maličkosti. Mají nesmírně vážný dosah a souvislosti.

Pak jsou tam ty svody a utínání rukou, nohou či vylupování očí. To asi obzvlášť pobuřuje. Neberme to jako návod k doslovnému praktikování. Je to takový způsob vyjadřování. Ježíš chce říct: Dostat se do věčného života je pro vás, lidi, to nejdůležitější. To dejte na první místo. Kdyby vás cokoli nebo kdokoli od toho chtěl odvést, odmítněte to nekompromisně. Věčný život je naplnění všech tužeb po štěstí, které v sobě nosíte. Pro něj jste stvořeni. Nedovolte nikomu a ničemu, aby vám to překazil. - Dívejme se na to tak, že věčný život je to nejkrásnější a nejcennější, co vůbec existuje. Pro nás je to zatím velká neznámá (nemáme s tím téměř žádnou zkušenost), ale Ježíš moc dobře ví, o čem mluví. Za nic na světě a nikomu nedovolme, aby nás připravil o věčný život!

A pak je tam na závěr ta sůl. To zní taky dost divně. Musíme rozlišovat. Každá zmínka o soli je tam použita v jiné souvislosti. Jsme solí země jako učedníci, jako věřící. Tím, že se držíme Krista. Když ho opouštíme, stáváme se neslanou solí. Jsme k ničemu.

Pak se sůl taky používala při obětech v chrámu. Každá oběť má být posolena (sr. Lv 2, 13). Sůl očišťuje od porušitelnosti. Brání rozkladu.

Oheň zase symbolizuje soud.

Každý bude solen ohněm“, znamená: Všichni projdou soudem Božím, který spálí vše zlé.

Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji“, lze vyložit jako: Buďte pohotoví k oběti a tím i k vzájemnému smíření a pokoji.

Můžeme to shrnout takto: Pamatujme na soud a na své poslání, které máme jako Kristovi učedníci, a žijme s tímto vědomím už dnes. Žijme už dnes pro věčný život jako pro to nejkrásnější a nejcennější. „Počítejme“ s věčným životem a dělejme všechno pro to, abychom do něj vešli.

design by exarion.cz | 2009