Zamyšlení

Naše místa

29. během roku B

Iz 53, 4-12/ Žd 5, 1-10/ Mk 10, 35-45

Následovat Krista znamená být s Kristem. Ježíš nás zve, abychom byli s ním. Na tomto světě tajemně. Srdcem. A potom zcela zjevně. Teď tak, že ho nevidíme. Potom tak, že ho uvidíme. Chceme opravdu být s Ježíšem? Chceme ho skutečně následovat?

Být s Kristem v tomto světě znamená spolu s ním sloužit a spolu s ním trpět. To je ten kalich a křest, o kterém mluví Ježíš s Janem a Jakubem. Když se řekne utrpení, nemusíme si hned představovat to nejhorší. Trpět znamená taky: mít těžkosti, problémy a nemít „všechno pod kontrolou“. Dneska všichni musíme mít „všechno pod kontrolou“. Musíme být silní, všechno zvládat. Stále aktivní. - Avšak pravda o nás a našem životě je jiná. Jsou chvíle, kdy jsme slabí a přes sebevětší vyvíjenou aktivu nemáme na nic vliv. To je trpět. A toto utrpení přijmout svobodně, dobrovolně a s láskou. Ne, jako něco s čím „halt nic nenadělám“, ale jako něco, co z lásky ke Kristu a k Bohu neseme. Dříve to učitelé duchovního života nazývali „s láskou obejmout svůj kříž“.

Být s Kristem není lehké. A přece je život s Kristem šťastný (Anthony de Mello). Lehce se to řekne. Ale žít to? Tady člověk vstupuje na „nejistou půdu“. Každý s tím (pravda někdo víc a jiný míň) zápolíme celý náš život víry.

Být s Kristem - „u“ nebo „pod“ jeho křížem. Svobodně, dobrovolně a s láskou. Kdo to pochopí? A přijme? - Apoštolové (všichni) v dnešním evangeliu, jak jsme slyšeli, to nechápou a nejsou s to přijmout. Nedělejme si iluze. My jsme na tom ještě hůř.

A přece Ježíš zve je i nás. Slouží jim i nám a všem. Dává za ně i za nás a za všechny svůj život (taky lze přeložit: svou duši) jako protihodnotu za náš věčný život. V tom spočívá služba: být tu pro druhé. Ježíš je naprosto pro druhé. My to máme dělat po něm.

O Ježíšově utrpení byla také první dvě čtení. To z Izajáše známe asi lépe. Rád bych upozornil na to druhé z Listu Židům. Čítává se na Velký Pátek, ale to bývá vždy „ve stínu“ toho velkého pašijového příběhu. „Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu... Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem (ř.: aitios) věčné spásy...“

Je to zvláštní tajemství. Svým utrpením Ježíš jako člověk vyrostl. Tím, že tento rozměr lidství s láskou přijal z Otcových rukou, vyrostl a stal se počátkem spásy všech, kdo jdou za ním a s ním stejnou cestou. Je to zvláštní tajemství. Bůh je zvláštním způsobem přítomen ve světě i v našem osobním životě tam, kde se děje (jak to říct?) něco z kříže. Toto utrpení a služba (jedno s druhým souvisí) zaujímá v Božím plánu rozhodující místo. Naší starostí není hledat přední místa, nýbržmísta, kde je třeba sloužit. Naší starostí je být s Kristem pod jeho křížem (Bonhoeffer: Pohané a křesťané). - A co bude pak - ve slávě - můžeme klidně nechat na Bohu. On se postará. On pro nás už místa připravil. I v tomto následovat Ježíše. On toto všechno nechal na Otci a ten ho uvedl do slávy jako prvního z nás.

design by exarion.cz | 2009