Zamyšlení

Vzhůru do Boha!

Všech svatých

Zj 7, 9-17/ 1 J 3, 1-3/ Mt 5, 12

Dnes si připomínáme všechny svaté. Oni jsou u Boha. Navždy ve slávě. Blahoslavení. Líbí se Bohu. Bůh je oceňuje. Říká jim: „Gratuluji vám“, (J. Reinsberg). Dovedeme si něco takového představit? Bůh, Stvořitel nebe a země, řekne člověku: „Gratuluji ti. Rozhodl ses dobře. Zaujal jsi v životě správné místo.“ Blahoslavení se podobají se Ježíšovi. A jsou šťastní. Opravdu šťastní.

Takový cíl Bůh nepřipravil jen pro pár vybraných šťastlivců. Volá a zve taky nás. Pustíme-li Boha do svého života, učiní nás svatými. Když si připomínáme svaté, myslíme tím i na budoucnost, kterou pro nás připravuje Bůh.

Tyto dny jsou dost ponuré. Léto pryč. Listí ze stromů dole. Mlhy a oblačnost nad námi. Na člověka z toho padá tíseň. Do toho vzpomínáme na zemřelé. Před očima nám defiluje pomíjivost všeho. Teď si do toho představme plno krásy a světla... Představme si setkání – bytí pospolu navždy – kdy je nám dobře. Dobře s Bohem a s lidmi i anděly a všemi ostatními tvory. Tam jsme povoláni. Do světla. Do nebe. Půjdeme? Necháme se vést? Ať už bude cesta všelijaká?

A tato krása začíná už teď. Když slyšíme evangelium a přijímáme ho. „Hleďte, jakou lásku nám Otec daroval, byli jsme nazváni Božími dětmi a skutečně jimi jsme. Ale ještě nevyšlo najevo, co budeme.“ Apoštol to píše křesťanům, co mají své problémy a čekají je různé zkoušky. Vůbec není jasné, zda a jak v nich obstojí. Přesto. Jsou Božími dětmi. Skutečně. Ale ještě to není vidět. To se ukáže až na konci. - Toto máme přijmout a podle toho žít.

Když se řekne „svatý“, představíme si „vzorný“ – a leckdo možná taky „nudný“. Taková představa neláká. Ale to není svatý podle Boha. Svatý poznal a přijal, že Bůh ho opravdu miluje. To je největší krása a to nejlepší, co se nám může stát. Jsme milováni. Z lásky nás Bůh přijal za své děti. Teď. A na konci se to ukáže. Bůh v nás svou láskou probudí to nejlepší. Sami budeme překvapeni.

To nezaručí, že se nám vyhnou problémy a těžkosti. Blahoslavení v tomto světě jsou chudí a pláčou... jsou pronásledováni... a trpí... Zástup, který viděl sv. Jan ve Zjevení, taky tvoří lidé, co přišli z velikého soužení. Z Ježíšových blahoslavenství vidíme, že Boží měřítka se odlišují od těch našich. Bůh je JINÝ než svět. Nepochopitelný a nevyzpytatelný. S ním do života vstupuje překvapení - moment nevyzpytatelného. Bůh není jako svět. Je větší. Jeho JINAKOST je jinakostí lásky... On člověka vtahuje do svých tajemství. Tajemství lásky. Není to vždy lehké, ale směřuje to ke krásnému cíli.

I na své zemřelé vzpomínáme v této perspektivě. Bůh nás všechny volá k sobě. Zemřelí nás předešli. Nemůžeme pro ně udělat nic jiného, než se za ně s láskou modlit, aby došli do cíle - do Boha (sv. Bonaventura). Všechny nás nese Boží láska. Dovolme jí, aby v nás ( i v nich) konala své dílo.

design by exarion.cz | 2009