Zamyšlení

Dávat a dávat...

32. během roku B

1 Kr 17, 10-16/ Žd 9, 24-28/ Mk 12, 38-44

Není dávat jako dávat. Nezáleží jen na tom, CO dáváme, ale taky JAK a Z ČEHO. Vdova, které si Ježíš všiml, dala 2 nejdrobnější mince. A přece dala nejvíc. Dala totiž všechno. Bohu. Jinak řečeno: „vsadila“ celý svůj život na Boha. Takové velkorysosti se učíme. Moc toho nemáme. Nejde jen o peníze, nýbrž i o duchovní „statky“. „Moje víra je tak chabá. Tak málo chápu z evangelia. Tak málo si uvědomuji Boží lásku.“ - „Nevadí. Co „máš“, dej Bohu.“ - Před lety mne osvobodivě zasáhla myšlenka: „Bůh po tobě nechce, co nemáš, ale co máš.“ Co máš – ať se ti zdá, že je toho maličko – mu prostě dej.

Co to znamená dávat, vidíme na Kristu. Slyšeli jsme dnes, jak se za všechny postavil jako velekněz v nebeské velesvatyni. Nejen s modlitbou a s krví obětního zvířete, ale doslova se svým vlastním tělem a krví. Dal svůj život za nás. Tak řekl Otci: „Otče, mám je rád víc než sebe.“ A protože Ježíš jedná v dokonalé jednotě s Otcem a ukazuje tak Otce, tak v této Ježíšově oběti k nám mluví i Otec sám. Říká nám: „Mám vás rád víc, než si dokážete představit.Ježíš na sebe vzal všechny hříchy. Řekl k nim: „To já, Otče.“ Udělal to jednou provždy. Platí to i pro nás dnes.

Dal všechno. Sebe sama. Jako Boží Syn a současně jako jeden z nás. To platí. To má svou sílu. Dáme-li my své „málo“, dostaneme darem jeho život – přesněji řečeno: život s ním.

design by exarion.cz | 2009