Zamyšlení

NAKONEC to dobré slovo...

1. adventní C

Jr 33, 14-16/ 1 Te 3, 9-13/ L 21, 25-36

Přicházejí dny, kdy splním (dosl. dám povstat) to dobré slovo, které jsem vyhlásil...,“ říká Bůh svému lidu ústy Jeremjáše. Víte, že Jeremjáš patří ke generaci soudu. Zažil dobytí Jeruzaléma Babyloňany a začátek babylonského zajetí. Byl to čas zkázy, zničení. My jsme nic takového nezažili. Zničená a vylidněná města. Konec všech nadějí. Konec bohoslužeb. Hrozný pocit, že Bůh nás opustil a vydal do rukou zlých lidí. Právě do toho zní ono „Přicházejí dny...“ Znamená to: Kdo má uši k slyšení, slyš: Touto zkázou to neskončí. Nakonec (Nás lidi hodně zajímá, kdy to bude.) se naplní (povstane; = nezůstane ležet v prachu) to dobré slovo. Nakonec se naplní, praví Bůh, má zaslíbení. Ano, Bůh nakonec naplní své dobré slovo. Po všech zmatcích a vichřicích soudu.

Co to znamená pro nás? Už to začalo. V Ježíšovi. Skrytě sice, avšak nezvratně, pevně. Dostává se nám odpuštění hříchů. A taky v nás působí Duch svatý. Mění nás zevnitř v nové stvoření. To jsou veliké věci. Ale tím to nekončí. Ježíš zaslibuje taky naplnění. Zjevně přijde. Uvidíme ho. A nejen my, ale i ostatní. Svým soudem obnoví svět i navenek. Směřujeme k vyvrcholení. Vrcholný bod dějin někdo nazývá PARÚSIÍ, Teilhard de Chardin BODEM ÓMEGA (ómega jako poslední písmeno řecké abecedy), ale můžeme to prostě nazvat taky SETKÁNÍM. Uvidíme Krista. A tento pohled nás bude naplňovat celou věčnost. Zatím jsem poznali střípky. Tu a tam vnitřní moment milosti, kdy se Kristus dotkl našich srdcí. Jaká to byla síla! Jak nás to naplnilo! Jak i vzpomínka na takovou chvíli neztratila na síle! Uvidíme Krista. Teď nemůžeme docenit, co to znamená. Jen ty střípky milosti nám přece jen pomáhají tušit, jaká to bude krása.

No, ale to evangelium znělo dost hrozivě - aspoň začátek. Nebo ne? Nenechme se zmást vzedmutím zla. Čím jasněji někde Bůh působí, tím zřetelněji odhaluje svou tvář i satan. Čím zběsileji se zlo projevuje, tím blíž je Kristus. Můžeme to brát jako znamení: Pán je blízko.

Hrozně na nás působí i slova o zániku světa. Jsme na svět zvyklí. Je to náš domov. Není jen zlý. Je taky krásný. Hvězdy, moře, západ slunce, mraky, hory, stromy.... Není definitivní. Ve své současné podobě zanikne. Bude přetaven do nové podoby. Krásnější. Všechno bude mít jeden střed Krista. Všechno bude uspořádáno (shromážděno) kolem Kristova příchodu. Na něj (=tento PŘÍCHOD) se zaměřme. K němu připoutejme svá srdce! První křesťané se modlili slovo „Maranatha“. Zní to jako zaklínání, ale je to aramejská modlitba. Znamená to: „Přijď Pane!“ Jsou to slova. Můžeme je bezmyšlenkovitě obemílat. Ale mohou nás taky naučit soustředit celý náš život na Kristův příchod. To chce Pán zdůraznit: Nespekulujte o čase (KDY), ale v každé době zaměřte svá srdce na PŘÍCHOD Syna člověka.

Pane, prosíme: nauč nás modlit se a žít ono „maranatha“.

design by exarion.cz | 2009