Zamyšlení

Vstříc PŘÍCHODU

2. adventní C

Bar 5, 1-9/ Fp 1, 3-11/ L 3, 1-6

Spějeme k příchodu Páně. Nacházíme se mezi dvěma příchody. To se odráží v liturgických textech. Evangelium se týká prvního příchodu (narození Páně), čtení z Listu Filipským druhého (Parúsia) a čtení z Bárucha snad o obou.

Ono „spějeme“ však nemá být jen pasivní čekání („Prostě to nějak přijde.“). Spíš nasměrování, připravování se, vyhlížení. To znamená očekávat změnu od Boha.

To jsme slyšeli v prvním čtení. Byla to taková výzva Jeruzalému zdrcenému soudem. Jeruzalém ztělesňuje celý lid Boží. „Odlož roucho smutku, oblékni důstojnost slávy od Boha. Postav se na výšinu a dívej se... vyhlížej... naplnění Božích zaslíbení“.

Z evangelia slyšíme o vystoupení Předchůdce Jana. Do „mlčení proroků“ Bůh znovu promluvil. Zvláštní událostí Slova („Stalo se slovo“; ř. egeneto rhéma; Kdo může nahlédnout za ono „I stalo se Slovo,“?) začíná Bůh mluvit skrze proroka.

Jaké to je, když Bůh promluví? Věci se dávají do pohybu. Do zaběhlého života vstoupí Bůh. Vystupuje ze skrytosti. Už nebude mlčet. Jaké to bude? Co to přinese? Co to udělá s námi? - Na takovou UDÁLOST třeba se připravit. Proto: „Čiňte pokání! Dejte se pokřtít! Očistěte se od hříchů! Změňte se! Vraťte se k jeho Slovu! Využijte příležitost, kterou před vámi Bůh otvírá!

Nikdo tehdy netušil, jak ten příchod Boží bude konkrétně vypadat, ale je tady ono očekávání a připravování se. Kéž bychom něco z oné atmosféry očekávání mohli prožít i my dnes!

Pak zazněl úvod z Listu Filipským. Tam se dvakrát hovoří o dni Kristově. To je ona slavná Parúsie, kdy se všechno naplní. Pán se ukáže ve slávě a taky se ukáže jeho sláva v jeho věrných. Jaké to bude, až nastane den Kristův? Co bude s námi? Z naší strany to zůstává otevřené. Dokud žijeme v tomto světě, můžeme všechno získat, ale taky ztratit. Jedna jistota tu však přece jen je:Jsem jist, že ten, který ve vás začal své dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“ Ano, i s námi Pán začal své dílo. Vždyť se nám dal poznat! Dal nám víru. Začal naši proměnu. O to se můžeme opřít. To pochopitelně neznamená lehkomyslné – opovážlivé odvolávání se. Znamená to pod břemenem různých zkoušek se o to opřít, aby člověk nepadl a nabral novou sílu. Jakou posilou může někdy být pouhá myšlenka: „Přece by Bůh se mnou své dílo nezačínal...“? On je věrný! On ví, co dělá!

A pak Pavel prosí, aby se láska, kterou mají Filipští v Kristu, rozhojňovala. S ní pak poznání a vnímavost... a další dary. Budou-li (budeme-li) přijímat tuto lásku z Ducha... ona už svou vlastní dynamikou bude v nás pracovat a ponese ovoce. Výsledkem budou lidé ryzí pro den Kristův.

Hledejme tuto lásku z Ducha. Prosme o ni. Nechme ji v sobě působit. Důvěřujme jí. Ona je silná. Je jako oheň. Jako silný vichr. Když ji do sebe pustíme, obrátí náš život. Ale právě ona dokoná své dílo a výsledkem bude „ovoce ke slávě“.

Takto spějme vstříc Příchodu. Nese nás láska Kristova, láska Ducha svatého.

design by exarion.cz | 2009