Zamyšlení

Raduj se! Jásej! Plesej!

3. adventní C

Sof 3, 14-20/ Fp 4, 4-7/ L 3, 7-18

Z Lukáše jsme slyšeli pokračování o Janově působení. Lidé se dávají křtít a mění své životy. Ptají se: „Co tedy máme dělat? V čem spočívá to pokání?“ Přísný a asketický Jan odpovídá mírně: „Myslete i na druhé v jejich nouzi a pomáhejte jim.“ Dokonce i vojáci a celníci se ptají: „A co my?“ A Jan jim jen řekne: „Dělejte svou práci poctivě a nezneužívejte své postavení.“ To je celé. Pán po nás zas nechce tak moc.

Třetí neděle adventní má tradičně radostný ráz. Slyšíme: „Raduj se! Radujte se! Plesejte! Jásejte!“ Proč? Příchod Pána je radost. Naše i Pánova. Je to radost ze setkání, ze společenství, ze společného života.

První čtení bylo ze Sofonjáše, předchůdce Jeremjášova. V Jeruzalémě skončila vláda modlářského krále Menašeho. Moc Asyřanů zeslábla. Ve vzduchu je cítit změnu. Jeruzalém pozná radost. Znovu zakusí Boží lásku a znovu se rozhoří jeho láska k Bohu. Pozná, jak moc ho Bůh má rád a jak moc po něm touží. To je radost! „Raduj se, dcero Jeruzalémská!“ - Něco podobného najdete pak v evangeliu, když archanděl Gabriel navštíví Pannu Marii. Pozdraví ji podle Sofonjášova proroctví: „Raduj se (=dcero Jeruzalémská)!“ Poznat a žít tyto „věci“ je radost.

Z Listu Filipským slyšíme taky: „Radujte se v Pánu!... Pán je blízko!Radujte se z Pána a z jeho radosti. To je radost zevnitř. Pavel, když toto píše, sedí ve vězení a neví, jak to s ním dopadne. A přece zná radost. Tato radost nezávisí na vnějších okolnostech. K ní nás Bůh zve. Nenařizuje ji. Radost se nedá nařídit. Pán se raduje a zve nás. Kéž tuto radost poznáváme v tomto čase nejistoty, strachu a dějinných zvratů i my! V ní se pak otevřou i další duchovní hodnoty: pokoj, mírnost (epieikés= mírnost v uplatňování zákona, viz. odpovědi Jana Křtitele v dnešním evangeliu; lat. modestia).

Přeji nám všem poznání (=zkušenost) blízkosti Pána a pravé radosti.

design by exarion.cz | 2009