Zamyšlení

Raduj se, větvičko se svatým Poupětem...

4. adventní C

Mi 5, 1-4a/ Ž 10, 5-10/ L 1, 39-55

Slavnost Narození Páně je „přede dveřmi“. Liturgická čtení se vztahují k narození - vtělení.

Evangelní čtení bylo o Mariině navštívení u Alžběty. Mladá těhotná žena spěchá navštívit starou těhotnou ženu. Dítě, které ona nese, je Božím Synem. Věčný, nesoucí celý vesmír, sám nesen ženou. Ó ty, krásné Boží paradoxy! Krásně to vyjadřuje mariánský hymnus Akathistos. Třeba takto: „Raduj se, jež nosíš toho, kdo podpírá vše... Raduj se, větvičko se svatým Poupětem... Raduj se, nosíš svůj nesmrtelný plod.“ Bůh uprostřed nás lidí a my lidé na cestě do Boha. Tajemství vnitřní jednoty a láskyplného společenství. To je radost! To je věčný život! Za pár dní budeme znovu slavit začátek tohoto společenství. Kéž je pro nás stále nové! Kéž to slavíme s otevřenějším srdcem!

První čtení bylo z Micheáše. To je současník Izajášův. Tedy 8. století před Kristem. Doba blížícího se vpádu Asyřanů. Byla to zlomová doba. Starý známý svět končí. S Asyřany přijde nebývalé násilí, krutost a útlak. Všude lze cítit strach. V tom se to podobá naší době. Zkáza u nás sice přímo neřádí. To bychom museli někam dál na východ: do Sýrie, Iráku. Ale strach a nejistota tu je.

Ale zpět do doby Micheášovy. Do zlých zpráv a strachů zní jeho proroctví jako slovo naděje, jako útěcha. Bůh obnoví svůj lid. Pošle skutečného krále, spravedlivého, jako byl David. Z Davidova rodu a města. Ten bude vládnout v poslušnosti Hospodina. On taky nastolí toužený pokoj. V Izraeli i v dálavách země. Vůbec nevadí, že Betlém je malé městečko neschopné dodat ani oddíl vojáků. Naopak. Bůh rád vyvoluje ty, co jsou malí a bezvýznamní.

Micheášovo proroctví obsahuje zvláštní zmínku o původu zaslíbeného Krále. Doslova: „Vyjde od pradávna, ode dnů věčných.“ Ještě předtím než byl svět, on už byl. Přijde od Boha. Kdo by se mu mohl rovnat!?

Ale ani tak to nebude lehké. Izraeli se nevyhne nápor Asyřanů. Mnozí zažijí zajetí, mučení, rozptýlení, pokoření, zkázu, ničení a boření a smrt. Mnozí uvidí svá města a vesnice v troskách a spálená. Ale všechny ty hrůzy, jak se říká „jen do času“. Nad tím vším zůstává příslib Krále, který všechno obnoví a nastolí Boží mír.

Co to znamená pro nás? - I nad našimi nejistotami, otázkami a strachy zůstává příslib Krále. přišel. Už se nás ujal. Už jsou naše životy v jeho rukou. Ale ještě to není vidět. Pořád je to skryté. Čekáme dobu, až se to všechno odkryje. Ještě musíme procházet různými zkouškami. Někdy nám to úplně sevře srdce. Ale už dnes je náš život v jeho rukou. Kéž si to v nastávajících svátcích znovu a novým způsobem uvědomíme! Kéž nám to Duch svatý otevře a my poznáme jeho radost – radost Marie a Alžběty a všech svatých!

design by exarion.cz | 2009