Zamyšlení

Doma u Boha

(Svatá Rodina)

1 S 2,18-20.26/ Ko 3,12-17/ L 2,41-52

Dneska se to zdá jasné, ale bude to hodně těžké. Evangelium nám poskytuje vzácnou příležitost nahlédnout do Ježíšova dětství. Co tam vidíme?

Dvanáctiletý Ježíš (v židovství na prahu dospělosti, pro nás dnes začínající teenager) se tak zajímal o Boží věci, že zůstal v chrámě. Ostatní se vydali na cestu domů. On se cítí doma v chrámě. Sleduje tam diskusi učenců a vykladačů Starého zákona a sám se do ní zapojuje. Klade udivující otázky. Na copak se asi ptal? Mezitím Josef s Marií ho všude hledají. Skoro tři dny! Kdo má děti, dovede si představit, co to je za hrůzu. Pak ho najdou. Vyříkají si to a on se s nimi vrací domů.

Co to znamená? Ježíš patří do své rodiny a současně už na prahu dospělosti se cítí přitahován zvláštním způsobem k Bohu. To není jen obvyklé pubertální vymezování se vůči rodičům. Tady jde o víc. O tajemství Ježíšovy osoby – jeho vztahů.

On je lidský syn a současně syn Boží. Později to církev vyjádří formulací „pravý Bůh a pravý člověk“. Současně. Jako sjednocení protikladů. Božství nepotlačuje lidství. Ale vyjadřuje se v lidském bytí. Ježíš je – řekli bychom – normální člověk. A současně má zvláštní vazbu k Bohu. Je doma u Otce. Je doma tam, kde se řeší „Boží věci“.

Maria i Josef to vědí. Učí se s tím žít. Jaké to může být mít za dítě Božího Syna? Ještě jinak řečeno: Jaké to je „být rodičovskou autoritou“ tomu, kdo je nejvyšší autoritou?

Maria to všechno uchovávala v srdci. Přemýšlela o tom. Ba víc, snažila se v tom vevnitř žít. Všechno to nosit v sobě před Bohem.

Ježíš je Božím tajemstvím, autoritou pro nás a současně naším bratrem. Jak paradoxní!?

V tyto vánoční dny se máme obzvláště vystavit tomuto paradoxnímu tajemství. „Bůh s námi – jako jeden z nás.“ Ne, proto abychom se jen divili a říkali: „Jak je to možné?!“ Nýbrž proto, abychom to žili s ním – a tak vstupovali i my do onoho tajemství. Jako je on doma u Boha, abychom i my začali být doma u Boha.

Začíná to v našem srdci. Tady nás vede ta, která tomuto tajemství je nejblíž. Srdce. To nejhlubší v nás. Tam, pod všemi zmatky a pohyby citů a myšlenek, tam, kde jsme opravdu sami sebou, připomínat si tajemství Ježíše, autoritu a současně bratra. Učit se v něm žít. V blízkosti Boží. Vánoce jsou svátky, které nás volají do nitra. Přijmout Boží poselství nejen na rovině myšlenek, ale hlouběji. To bývá většinou těžké a náročné.

Ježíši, přišel jsi a přicházíš mezi nás, abys uvedl do Božího domova. Pro nás je krásné a těžké zároveň. Pomoz nám, abychom se to naučili.

design by exarion.cz | 2009