Zamyšlení

Náraz SLOVA

4. během roku C

Jr 1, 4-10/ 1 K 13, 1-13/ L 4, 21-30

Jak jsem již byl minule ohlásil, pokračujeme v synagoze v Nazaretě. Nazaretským se zpočátku líbilo, co Ježíš říkal. „Divili se slovům milosti vycházejícím z jeho úst...“ Ale pak se to nějak zvrtlo. Skončilo to málem katastrofou. Málem Ježíše lynčovali. Ale nakonec to dopadlo dobře. Ježíš unikl. Klidně. Chce se říct: „suverénně“. „Prošel jejich středem a bral se dál.“ Šel dál. To je dobrá zpráva. Slovo se šíří dál. Nikdo a nic ho nezastaví.

Vzpomněl jsem si při tom na to, co jsme několikrát slyšeli o Vánocích: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali, těm pak, kdo ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se dětmi Božími...“ (J 1, 11-12).

Ale zpět k našemu příběhu. Skončilo to opravdu? Má ten příběh vůbec konec? Nepokračuje v nás a v každém shromáždění, kde se čte z Bible? Přijmou to lidé? Nevyženou Slovo ven a neshodí ho ze skály? Přijmeme? Co to vlastně znamená „přijmout Slovo“?

Boží slovo je síla. Síla a žár lásky. Jako vlna na hladině. Tsunami. Malá vlnka. Teprve dorazí-li k břehu, ukáže se v celé síle. Když se Boží slovo – Boží láska, setká s naším myšlením a očekáváním, bývá to často náraz. Kdo ho ustojí?

Na jedné straně existuje jakési hluboké souznění Božího slova s lidským nitrem..., ale současně taky velká disonance mezi Slovem a naším malým a sobectvím pokřiveným smýšlením. Někdy pak nabudeme dojmu, že Boží Slovo přináší destrukci. Že je proti nám. Jeremjáše poslal Bůh, aby Slovem „rozvracel a podvracel, ničil a bořil...“ Člověka u toho až zamrazí. ALE, aby bylo jasno, destrukce není záměrem Božím. V našem padlém světě se však setkání se Slovem nejprve projeví jako podvrat a rozvrat... Kritická fáze... Pak přijde budování, sázení... Vzpomeňte, že Bůh posílá Jeremjáše taky, aby stavěl a sázel... Nejprve přijde náraz a pak to dobré. Měli bychom to vědět a nebát se toho. Vím, že to vyzní jako fráze – kazatelské klišé: Potřebujeme se za všech okolností vystavit Božímu slovu. Ať do nás narazí. Ať nás nadzvedne. Třeba i naštve. Nenechme se odradit takovým začátkem. Potom nás Slovo zbuduje.

Potřebujeme vydržet, vystavit se tomu náporu Slova v důvěře, že to přinese dobro, život navěky. Existuje jediná síla, která pomůže toto ustát: víra. Proto Ježíš začíná své působení výzvou: „Čiňte pokání a věřte evangeliu,“ (Mk 1, 15)

Pane, voláš nás, abychom věřili, pomoz nám, abychom to skutečně dokázali. Dej nám víru, která by nás za všech okolností držela pevně u tebe.

design by exarion.cz | 2009