Zamyšlení

Přátelit se s Kristovým křížem

2. postní C

Gn 15, 5-12.17-18/ Fp 3, 17-4, 1/ L 13, 31-35

Rád bych se dnes zastavil u druhého čtení. Začnu skoro od konce. Sv. Pavel píše: „On /=Kristus/promění podobu těla naší poníženosti, aby mělo stejný tvar jako jeho tělo oslavené.“ Čekáme a vyhlížíme Pána, aby na nás dokonal proměnu, kterou začal. Budeme mít nová těla. Plná slávy. Budeme účastni věčné blaženosti. Budeme navždy s Pánem. K tomu směřujeme. To si potřebujeme pořád připomínat. Zdá se to tak neuvěřitelné! Z dálky třeba ani tak ne, ale jakmile to začne být konkrétnější a člověka začne docházet, jak nás to přesahuje. Něco nepředstavitelného se má s námi stát. A už to začalo, ale proměna dosud není dokonaná. Třeba důvěřovat našemu Proměňovateli. Třeba zůstat při něm, aby proces mohl být dokonán. To chce hodně důvěry. Kéž nám ji Pán dává! Kéž přemáhá naši slabost a mrákotu, jako přemohl slabost a mrákotu Abrahamovu (1. čtení)!

Dále sv. Pavel píše: „Napodobujte nás... Protože mnozí žijí jako nepřátelé Kristova kříže...Nepřátelé Kristova kříže, o nichž píše, nejsou pohané ani nevěřící. Jsou to křesťané. Může se to stát křesťanům. Nám. Člověk se až zhrozí.

Co to je „být přítelem - nepřítelem Kristova kříže“? Jak se to projevuje? - Kříž Kristův není jen symbol nebo předmět. Je to událost, která nás nekonečně přesahuje. To, co se tu děje, se dá vyjádřit jen obrazy, podobenstvími či symboly. „Rána, kterou je probodnut bok dějin.“ „Díra, kterou Bůh prosvítá do našeho světa“. Kříž je hrůza smrti a zla, které se naše přirozenost děsí. Není divu. Je to hrozné. Teprve víra - skutečná víra - v něm vidí skutečnost Boží lásky. Co dělají nepřátelé tohoto kříže, je jasné. Pokud se vůbec přiblížili, odvracejí se od toho děsivého tajemství a snaží se zařídit si pohodlný život. K tomu používají i Boha a Krista. To se dá. - Neříkám, že to je dobře.

Co dělají „přátelé kříže“? I je toto tajemství děsí (jinak tomu ani nemůže být), ale nakonec se neodvracejí. Vydrží to s tím křížem a dokonce nezůstávají jen jako diváci, nýbrž se stávají se spoluaktéry - spoluukřižovanými. Jsou s Bohem v jeho utrpení (Bonhoeffer; báseň Pohané i křesťané). Ne ze záliby v utrpení, ale protože poznávají, jak moc Bůh miluje. Všechny miluje. Už léta si kupuji stolní kalendář Rádia Proglas. Možná ho máte taky. Jsou tam pěkné obrázky a většinou dobrá zamyšlení na týden. Letos jsou od Karla Satorii. Poslechněte, jaké je na tento týden. Přátelit se s Kristovým křížem znamená: „Nezříkat se ho, naslouchat mu, neodhodit ho, ale snažit se pochopit proč... A poznat tak svou cenu v Božích očích.

Sv. Pavel považoval kříž za jádro křesťanské zvěsti. Všude, kam přišel, chtěl kázat Ježíše Krista a to ukřižovaného. Chce vystavit své posluchače tomuto tajemství. Není to nikdy lehké. Hodně tím sv. Pavel riskoval. Ale je to nutné. Bez kříže nemůžeme pochopit, „o čem to křesťanství je“. A pak přes všechna rizika zůstává v tom šance, že lidé v kříži Ježíšově setkají s Bohem v největší síle.

Kéž žijeme jako přátelé Kristova kříže!

Kéž poznáváme, co se v kříži děje!

Kéž poznáváme, jak moc Bůh miluje!

Daruj nám to, Pane, prosíme tě.

design by exarion.cz | 2009