Zamyšlení

Zohaven, opuštěn, A PŘECE...

(Velký pátek)

Iz 52, 13-53, 12/ Žd 4, 14-16. 5, 7-9/ J 18, 1-19, 42

Rád bych dnes řekl něco k prvnímu čtení z Iz o trpícím SLUŽEBNÍKU Hospodinově. Čtení je to přebohaté a nabízí dostatek podnětů k přemýšlení o Kristově utrpení a smrti. Zamýšlel jsem vzít jich jen několik, ale nevím, jestli i tak jich nebude příliš. Kdyby snad ano, prosím vás o shovívavou trpělivost.

1) SLUŽEBNÍK je strašně zohavený (52, 14; 53, 2-3). Hrůza se podívat. Vůbec nevypadal jako ti, co se těší Boží přízni. Žádný pěkný pohled!

2) Opuštěný Bohem i lidmi (53, 2-3). Jak je to strašné být opravdu opuštěný! Strach z opuštěnosti a samoty je jeden ze základních strachů vtisknutých do lidské duše. Každý je ve smrti sám. Někdo obzvlášť. Kristus nejvíc.

3) A přece: Toto je Boží dílo (53, 10). Boží záměr. Asi všichni lidé včetně nevěřících máme jakousi představu, čím se vyznačuje Boží dílo. Mnohdy to odpovídá, ale tady se ocitáme se svými představami úplně mimo. Tady to vypadá jako pravý opak Božího díla. Totální rána všem našim představám. Ale toto je opravdu Boží dílo. Tady nejvíc (:-) je Bůh při díle. Abychom něco takového vydrželi a přijali, potřebujeme víru. Tady poznáváme, co to vlastně ta víra je. („Temné tajemství“, síla, která nás přidrží při Kristu, než se rozbřeskne den.)

4) Do SLUŽEBNÍKA vrazily hříchy všech (53, 6). Představme si lavinu všech hříchů všech lidí... Je to děsivá smršť zkázy... Mrazivá. Drtivá. Bůh postavil svého Syna této lavině do cesty, aby to zastavil svým tělem. On na sebe nechal dopadnout zničující sílu této nevýslovné zkázy, aby nás ochránil.

5) SLUŽEBNÍK vylil svou duši (53, 12). Dal svůj život. Ježíš vylil svou duši, všechnu svou krev – za nás a za mnohé, jak si to Bůh ve své dobrotě přál. Evangelista Jan to zdůrazňuje zmínkou o Ježíšově probodeném boku. Z rány až do srdce vytekla krev a voda. Všechno vydal za nás. Nic si nenechal pro sebe. Ani kapičku krve.

Jeho život nebyl zmařen. Stává se zdrojem - „zárodkem“ Božího života v nás. Z vody křtu se rodíme k novému životu a večeří Páně se v nás tento nový život sytí a upevňuje. Tak cílem toho všeho není zkáza, ale ŽIVOT – definitivní překonání smrti. Proto je i tato hrozná událost Ukřižování dobrou, nadějnou a osvobozující zprávou.

Kéž se pevně vtiskne do nejhlubších vrstev naší duše a uzdraví nás a dovede k věčné spáse!

design by exarion.cz | 2009