Zamyšlení

Sáhnout Vzkříšenému do ran...

2. velikonoční C (Quasimodogeniti)

Sk 5, 27-32/ Zj 1, 4-8/ J 20, 19-31

Biblická čtení nás postupně uvádějí do tajemství vzkříšení. Na Boží hod jsme slyšeli o prázdném hrobě. Nyní následuje vyprávění o zjevování a setkávání Vzkříšeného s učedníky. Slovem „zjevování“ naznačujeme, že to bylo jiné než před ukřižováním. Po vzkříšení přichází Ježíš čistě ze své iniciativy. Učedníci pro to nemohou udělat nic jiného, než to přijmout. Dokonce ho ani sami od sebe nedokáží poznat. Ale Pán mezi ně přichází s láskou. I mezi nás Vzkříšený přichází s láskou. Když čteme Písmo a slavíme bohoslužbu, ON přichází, protože to slíbil. Nevidíme ho. Ale věříme, že se přichází s námi setkat a že se nám v lásce rozdává stejně „jako kdysi na kříži“ (píseň 39, 5. sloka).

Své církvi přináší Vzkříšený Pán pokoj a posílá ji do světa, aby pokračovala v jeho díle smíření a odpuštění a k tomu jí dává sílu svého Ducha. Je důležité si uvědomit, že se to týká i nás – každé církve, každého sboru, byť by byl sebemenší. V síle Ducha máme zvěstovat lidem odpuštění, smíření a nový začátek, protože Bůh je nesmírně milosrdný, laskavý a trpělivý.

Pak je tu ten Tomáš. Říká se mu „nevěřící“. Opravdu je nevěřící? Čemu vlastně nevěřil? Že Pán vstal z mrtvých? Že přišel k učedníkům? Co znamená Tomášovo „nevěřím“? I my přece někdy říkáme: „Tomu nevěřím.“ Nevyjadřujeme tím svou pochybnost, ale spíš úžas. Zdá se nám to neuvěřitelné. „To přece není možné!“ Není toto Tomášova „nevíra“?

Zajímavé je, že Tomáš chce vidět Ježíšovy rány a dokonce si do nich chce sáhnout. Napadlo by vás něco takového? Tomášovi to dobře myslí. Ví, že jedině rány, které Ježíš utrpěl při ukřižování, budou po vzkříšení poznávacím znamením. Ježíš byl vzkříšením proměněn. Je to on a současně je jiný. I my, až budeme vzkříšeni, budeme proměněni. Jediná spojnice mezi tím, co bylo před smrtí, a tím, co nastane po vzkříšení, jsou rány... znamení obětující se lásky. Kristu i po vzkříšení zůstaly rány. Jsou taky proměněné, ale zůstávají. Česká barokní píseň o těchto proměněných ranách zpívá, že se „skví, co drahé kamení“ (Adam Michna z Otradovic, píseň „Vesel se, nebes Královno“).

Kristus se zjeví extra i Tomášovi a nabídne mu dokonce své rány. Písmo nepíše, jestli si Tomáš opravdu sáhl. Důležitější je, že Tomáš uvěřil. O to jde i v našem případě. Nemusíme vidět. Důležitější je uvěřit, že ukřižovaný Ježíš je Boží Syn a že on zprostředkovává nový život od Boha. „Toto je zapsáno, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste touto vírou měli život v jeho jménu.Na začátku se po nás žádá jednoduchá víra, že Ježíš je Syn Boží. Tato víra vede k novému životu. Kristus vstal z mrtvých k věčnému životu. Ale také v nás, pokud jsme uvěřili, začíná nový život. Nejprve uvnitř. Nenápadně. Jestliže však ve víře vytrváme, poroste v nás tento božský život. Nakonec se budeme podobat vzkříšenému Kristu.

Hlavní důvod, proč byla sepsána evangelia a vznikla církev a dosud tu je, spočívá v tom, abychom věděli a dostalo se nám účinné pomoci k víře v Ježíše jako Božího Syna a Prostředníka věčného života a vítěze i nad naší smrtí. Toho se držme. Tato víra nás přivede do věčného života s Kristem.

design by exarion.cz | 2009