Zamyšlení

Příbytek a příbytky (dar Ducha)

6. velikonoční

Sk 16, 9-15/ Zj 21, 10.22-22,5/ J 14, 23-29

Biblické postavičky dnes máme podle prvního čtení ze Skutků apoštolských. Ty se čtou ve velikonoční době, abychom se učili, jak je vzkříšený Pán přítomen ve své církvi a vede ji. Tehdy i dnes.

Sv. Pavel se na pokyn ve snu obrací do severního Řecka. Tak přináší evangelium do Evropy. První jeho zastávkou je město Filipis. V sobotu jde Pavel s doprovodem k řece, protože si myslí, že tam by se mohli shromažďovat místní židé. Ale u řeky narazí jen (:-) na skupinu žen. Zklamání? Kdepak! Vzpomeňte si, že i na počátku velikonoční zkušenosti najdeme ženy. Co by bylo evangelium bez žen! Mezi ženami tam u řeky se setkává s Lydií, obchodnicí s purpurem. Nebyla židovka. Byla bohabojná. Tak se říkalo pohanům, kteří uvěřili v jednoho Boha a řídili se jeho přikázáními. K Izraeli byli připojeni jako – my bychom dnes řekli - příznivci. Lydie přijímá evangelium, které Pavel zvěstuje. Uvěří v Krista. A naléhavě ho zve i s doprovodem k sobě domů. Toto setkání a její dům tvoří počátek církve ve Filipech. Později sem Pavel napíše jeden ze svých dopisů. Z něho vidíme, jak filipští křesťané byli drazí jeho srdci. Tak začíná církev: ze skromných začátků, setkání a uvěření jednoho nebo několika lidí. I naše malá setkání a chvíle svědectví Kristu mohou mít větší význam, než bychom jim sami přikládali.

Evangelium nás dnessměruje k tomu, co bude. Příští týden budeme slavit nanebevstoupení Páně a za 14 dní Letnice. Učedníci dostanou dar Ducha a ten je promění. „Kdo mě miluje, zachová mé slovo a můj Otec ho bude milovat. Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ To je dar Ducha: Bůh přebývající v nitru člověka. - To slovo platí nám. Bůh chce přebývat v našem nitru. Touží po tom. Chce nám už nyní dát sebe sama a dělit se s námi o své bytí, život a slávu. My to zakusíme jako radost, pokoj, naději, stálé uchovávání Ježíšova slova v živé paměti a vytrvalost ve víře. Vytrvat ve víře znamená, že to nevzdáme při prvních překážkách a vůbec při žádných. Víra nás drží při Kristu i v jeho kříži a při všem tom, co nás přesahuje a je pro nás příliš těžké.

Bůh chce přebývat v nás. Přijmeme ho? Chceme?

Nejprve chce Bůh přebývat v nás. Potom - nakonec - (čtení ze Zjevení) my budeme přebývat v Bohu nebo s Bohem v nebeském Jeruzalémě. Uvidíme to, co zatím vidět nemůžeme. Už to sice žijeme, ale nevidíme. Až uvidíme, budeme žasnout. Bude nás to naplňovat, „sytit“ bez konce... nikdy nás to neomrzí. Naopak to bude pořád lepší. Navždycky. S tímto výhledem můžeme a máme přijímat všechno, co nám život přináší.

design by exarion.cz | 2009