Zamyšlení

PŘIJĎ...

7. velikonoční C

Sk 16, 16-34/Zj 22, 12-14.16-17. 20-21/ J 17, 20-26

Dnes máme poslední neděli před Letnicemi. Očekáváme dar Ducha. Skutečně očekáváme? On nám bude pomáhat, abychom volali a toužili po Ježíšovi, po jeho příchodu a přítomnosti.

Ve čtení ze Zjevení Janova jsme slyšeli: „Duch a nevěsta praví: Přijď!Duch to je jasné. Nevěsta to je církev. Duch a církev volají společně. Duch pomáhá církvi, aby volala a toužila po svém Ženichovi. „Přijď“ je určeno jemu – Ženichovi. „Amen, přijď, Pane Ježíši (ř. Amén, erchú Kyrie Iésú).“ To jsou skoro poslední slova celé Bible. Každý, kdo to slyší, a souzní s tím, má se přidat a taky volat: „Přijď!“

Kdo žízní, smí přijít a zadarmo nabrat živé vody. Ta vyvěrá uprostřed církve naplněné a vedené Duchem. Jde o žízeň duše. Kdo cítí, že toto všechno v tomto světě nestačí; kdo cítí nenaplnění a dokonce prázdnotu, smí přijít a čerpat v církvi zadarmo vodu života. Blahoslavená žízeň! Ona nás uvádí do pohybu. Pomáhá nám nezabydlet se ve světě. Jak se zpívá v jedné písničce z Taizé (De noche iremos): „Jdeme tmou a nocí tak temnou za pramenem vody živé, jen žízeň nám bude světlem (originální text snad od sv. Jana od Kříže).

Ježíš na volání Ducha a své Nevěsty odpovídá:Ano, přijdu brzy.“ (ř. nai, erchomai tachy). Lze to přeložit také jako „Přijdu rychle“ (ř. tachy). Jak tomu rozumět? Může to být ona „velká parúsie na konci věků“ nebo spíše „zaslíbení, že Ježíš už teď rychle přichází na pomoc každému, kdo v nouzi volá.“ (J. Mrázek).

V evangeliu se tuto poslední neděli před Letnicemi čte z Ježíšovy velekněžské modlitby (J 17). [Letos poslední třetina]. Tam je jedním z hlavních témat jednota (dosl. být jedno; ř. hen). „Aby všichni byli jedno jako my, Otče,“ modlí se Ježíš. Pravdivost nebo účinnost evangelia se ukáže na jednotě učedníků. Ježíš tu myslí na jednotu, jaká ke v Bohu. Nazýváme ji jednotou dokonalé lásky, jednotou v rozmanitosti, opakem uniformity. Pro tuto jednotu existují i výstižné teologické pojmy. Třeba perichorésis – vzájemné pronikání a prostupování 3 osob Trojice. Ale nebojte, nebudu vás ničím takovým trápit.

Taková jednota je zázrakem. Lidé přestanou myslet na sebe a na „to své“ a začnou žít pro druhé. Zcela přirozeně (bez křečí a nucení a tlaků) vyjdou ze sebe a vydají se jeden druhému a tím sebe neztratí, ale naopak získají. Zázrak jednoty je dar. Zrodí se z lásky, která není z nás, ale z Boha. Ježíš nám ukazuje, že o něj smíme a máme prosit. Teprve až se budeme mít opravdu rádi, poznají ostatní lidé, že evangelium nejsou prázdné řeči, ale slovo, které opravdu překonává sobectví, strachy, zlo a smrt. Abychom se měli opravdu rádi, potřebujeme, aby nás naplnila a naplňovala stále víc Boží láska.

To nás znovu přivádí k daru Ducha svatého. Zázrak jednoty a pravé lásky vyrůstá tam, kde vládne Duch. Církevní otcové starověku hovořili o tom, že ona Sláva, kterou Kristus dostal od Otce a kterou dal učedníkům, aby byli jedno, není nic jiného - nebo přesněji nikdo jiný, než Duch svatý.

Pane Duchu svatý, naplňuj nás, veď nás a vládni nám, pro Ježíše Krista, našeho Pána.

design by exarion.cz | 2009