Zamyšlení

Stačí Tvé slovo...

9. během roku C

1 Kr 8, 22-23.41-43/ Ga 1, 1-12/ L 7, 1-10

Po několika měsících (půst a Velikonoce) se vracíme k liturgickému mezidobí. To znamená, že ve čteních můžeme pozorovat vazbu mezi prvním čtení (ze SZ) a evangeliem. Epištola (2. čtení) pak sleduje vlastní linii. Dnes začnu epištolou a pak dodám něco k starozákonnímu čtení s evangeliem.

Pavlova slova zněla dost přísně a možná divně. Proč tak žárlí na jiné kazatele a misionáře? A dokonce některé proklíná? Tito kazatelé říkali Galatským něco ve smyslu: „Nestačí jen věřit v Krista. Musíte přijmout také všechny židovské předpisy a dodržovat je...“ Tohle Pavel předtím, než se mu dal poznat Kristus. Dodržoval předpisy Mojžíšova zákona, jak jen mohl. Ale setkání s Kristem - to bylo něco nového: ta svoboda a blízkost Boží... ta úžasná zkušenost osvobození! Přesně k tomu chce Pavel přivést Galatské a všechny: zažít a poznat tu úžasnou svobodu v setkání s Bohem v osobě Ježíše Krista. Nejde mu tedy o vlastní postavení a vůbec nechce „vyřídit konkurenci“. Jde mu o poznání evangelia v jeho co největší síle. O totéž jde i dnes, abychom i my a lidé kolem nás zakoušeli ve víře stejnou svobodu a sílu a krásu života s Kristem... Je to možné i dnes.

Teď ke Starému zákonu a evangeliu. Bůh Bible je jistě Bohem Izraele, „Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým“. Ale není „kmenovým“ nebo „národním bůžkem. Je Bohem všech lidí, všech, kdo ho hledají. Jde jim naproti a dává se jim poznat. Že takoví lidé jsou a budou, věděl král Šalomoun a taky za ně se modlí při zasvěcení jeruzalémského chrámu. Je to chrám pro Izrael, ale taky pro všechny, kdo hledají Boha a ctí jeho nařízení. Jedním z takových byl i nejmenovaný římský setník z Kafarnaum. Víte, že to v době Ježíšově znělo neuvěřitelně. Říman a ještě k tomu voják a dokonce setník a přitom příkladný ctitel Boha Izraele. Ale je to tak. Jeho slova: „Pane, nejsem hoden, abys přišel ke mně...“ se dokonce stala součástí každé liturgie. Poznáváme se v nich sami. Nejlépe vyjadřují naši situaci a náš vnitřní postoj. Toužíme po přítomnosti Pána v nás. Potřebujeme ji. A současně cítíme, že toho nejsme hodni. Víme, že to nejde dohromady: My a Pán. Ale nemůžeme si pomoct. Nehodní, ale chceme ho a potřebujeme jeho zásah. A Pán zasahuje. Dává své dary a v nás se dává do pohybu cosi nového, dobrého a krásného, co nás samotné udivuje.Kristovo slovo v nás působí. Říkáme spolu se setníkem: „Pane, řekni jen slovo a naše duše bude uzdravena...“ Stačí Tvé slovo. Stačí. Ježíšovo slovo zní tak obyčejně, a přece v něm přichází Boží moc. Osvobozuje a dává nový život. Přesně tak to vidí setník. „Stačí tvé slovo, Pane.Stačí, protože je mocné. Ty jsi skutečnou autoritou, která dává do pořádku můj a náš život a v konečném důsledku celý svět.

Pane, prosíme: říkej své uzdravující a osvobozující slovo nám a všem, kdo tě hledají, dnes i po všechny dny.

design by exarion.cz | 2009