Zamyšlení

Skandální láska...

11. během roku C

2 S 11, 26-12,10.13/ Ga 2, 16-21/ L 7, 36-8, 3

Dnes to může vypadat jednoduše, ale bude to možná těžké tak jako úvahy o Trojici. Příběh o Ježíšovi a hříšnici ve farizeově domě vyvolává rozpaky. Nebo snad ne? Stejně jako u svědků této události. V této podobě zachycuje Ježíšovo pomazání jen sv. Lukáš. Právě on klade zvláštní důraz na milosrdenství Boží. Ježíš zjevuje a přináší lidem milosrdnou a odpouštějící lásku Boží. Boží milosrdenství je síla. Zároveň mezi námi působí jisté pohoršení. Copak je to tak jednoduché!? Nedemotivuje to ty, co se snaží žít mravně? Bůh to ví a i přes toto riziko se slitovává a miluje.

Ježíš zde přijímá - řekněme problematické - jednání oné hříšnice jako projev pokání a lásky. Ostatní to tam vidět nedokážou. Ježíš vidí do srdce hříšníka – hříšnice a je schopen tam zahlédnout to dobré. To povzbuzuje nás, ale taky otvírá prostor naděje pro druhé lidi - i pro ty největší hříšníky.

Z následného rozhovoru Ježíše s hostitelem vyplývá vzájemná souvislost lásky a odpuštění. Komu bylo VÍCE odpuštěno, ten VÍCE miluje.Komu se MÁLO odpouští, MÁLO miluje.“ Dobře. Náš rozum se ptá, jak to blíže souvisí (Jak to „funguje“?). Co předchází: láska nebo odpuštění? Bylo té ženě odpuštěno, protože mnoho milovala nebo mnoho milovala, protože jí bylo odpuštěno? Špatně položená otázka. Tuto souvislost nelze beze zbytku pochopit rozumem. Je to jako s milostí a naší svobodou. Bůh odpouští ze své iniciativy. A toto přijaté odpuštění v nás vyvolává lásku. A láska prohlubuje touhu po odpuštění. Kde je láska, tam je Bůh. Nebo kde je Bůh, tam je i láska? Je to vzájemně propojené. Nelze to od sebe oddělit a pro okolní svět to může vypadat – no, řekněme: i problematicky. Ale kdo je napojen na lásku, ví své.

Bůh odpouští. Začíná to už ve Starém zákoně (viz David v dnešním prvním čtení). „Týž Hospodin z tebe hřích sňal (doslova: nechal přejít jinam...).“ A směřuje k odpuštění či ospravedlnění z milosti u sv. Pavla. Hříšníci se stávají v Kristu spravedlivými. Tak jednoduché? Stačí jen uvěřit. Jen uvěřit? Neznamená to, že hřích je jedno, hlavně když věříš? Může se to tak jevit, ale není tomu tak. Hřích není maličkost. Přesto stačí jen, když hříšník uvěří. Ano, stačí jen uvěřit. Avšak ten, kdo do toho vstoupí, ví, co všechno v tom je. Co to znamená, že Kristus se za nás vydal a vydává. Takový člověk nemůže brát Boží lásku nalehko. Tato láska vzbuzuje naši úctu – řečeno slovy Bible: bázeň.

Bůh miluje a moc stojí o naši lásku. Máme se naučit opravdu milovat. Tak, jak jsme toho schopni. Z naší strany to bude nedokonalé, ale Bůh rozumí - vidí a pozná lásku - ujme se nás a povede nás.

design by exarion.cz | 2009