Zamyšlení

Největší SILÁK

12. během roku C

Iz 65, 1-9/ Ga 3, 23-29/ L 8, 26-39

Nad příběhem, který jsme právě slyšeli, nás může napadnout: Jak děsivě veliká a destruktivní je síla zla! Všechna pouta a dokonce řetězy roztrhal... Dovedete si to představit? A vidět víc jak tisícihlavé stádo vepřů vrhající se naráz do smrti... Brrr. A to je jen vnější projev. Co teprve ona vnitřní duchovní rovina? Čirá zkáza, nicota a prázdnota! Tu nevidíme, tak nás nepálí.

ALE Ježíš tuto sílu přemáhá. Iniciativně, suverénně, pokorně a klidně. Zde v Gerase svým slovem a pak, až přijde ten čas, svou smrtí na kříži zastaví onu pro nás nepředstavitelnou lavinu zkázy. Na pozadí této hrůzy máme možnost si uvědomit, JAK VELMI nás Bůh miluje.

Člověk strašlivě spoutaný zlem (Pro vaši představu: Legie snad měla čítat asi 6 000 mužů.) neschopný hledat pomoc, byl Ježíšem vysvobozen. Má to ještě prvek, pro nás už ne tak důležitý, ale pro Ježíšovy současníky překvapivý - možná i pobuřující. Ten člověk byl pohan jak poleno. Mimo Izrael. Mimo jakékoli možnosti. Za hranicí. Vně. Království, které Ježíš začíná, je pro všechny. Pro každého, kdo mu otevře srdce.

Byl osvobozen. Jeho strašná izolace skončila. Může žít jako člověk. Co to pro něho muselo znamenat? Dříve budil hrůzu a byl nebezpečný. Nyní klidně sedí u Ježíšových nohou. Stal se z něho učedník. Svůj život spojil s následováním Ježíše. - Dokonce tak moc, že chce odejít s Ježíšem. Ale Ježíš mu to nedovolí. Posílá ho domů mezi své. Neodmítá ho, nevyhání. Dává mu úkol.Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ Tak se tento člověk stává znamením Božího království - živým evangeliem - ve své krajině. To je nejúčinnější. Napadlo vás někdy, že máte být takovým živým evangeliem i vy? Někdo je takovým evangeliem mimořádným způsobem. Ale většinou jen tak obyčejně. Nic není zas „tak obyčejné“. Setkání s člověkem, který do srdce přijal Ježíše a je to na něm vidět, má vždycky svou sílu.

Vysvobozený už chtěl zůstat s Ježíšem. Ten ho poslal domů. Přece zůstane s Ježíšem. Jsou různé způsoby, jak být s Pánem.

Co si z toho můžeme nést dál? O tom byste měli přemýšlet. Co vás napadá? A když ne teď, tak třeba večer nebo zítra...

Za sebe bych řekl:

Neztrácet naději.

Modlit se za lidi v zajetí zla.

Znovu a hlouběji se zabývat otázkou svého učednictví. Jak jsem... jak mám být Ježíšovým učedníkem?

Co tam slyšíte vy?

design by exarion.cz | 2009