Zamyšlení

O obráceních, nehádání se a o farizeích

Památka Mistra Jana Husa (6. VII.)

Za 1, 1b-4/ 2 Tm 2, 22-26/ Mt 23, 29-39

Každý rok si říkám: „Proč se na Husa čtou ausgerechnet tyto texty?“ Je to podle nějaké staré utrakvistické tradice? Církev podobojí uctívala Husa jako mučedníka. Tedy jako svého přímluvce v oblaku svatých na nebi. Na svátky mučedníků se ovšem čítávají jiné texty. No, nevím. Budu se na to muset zeptat nějakého odborníka na liturgiku. Každopádně v těchto čteních z Písma můžeme – a máme – slyšet Boží hlas, jsme-li otevření a pozorní. Kéž nám to Bůh dopřeje!

Co slyšíme?

Za prvé: „Obraťte se ke mně a já se obrátím k vám.“ To vzkazuje Bůh prostřednictvím Zacharjáše judským navrátilcům z babylonského zajetí. Měli pocit, že mezi nimi a Bohem vězí nějaká překážka. Neznáme to taky? Někdo to může být jen klam, pokušení, ale může to být i pravda. Co s tím? Obrátit se. Vždycky má smysl obrátit se - obracet se k Bohu. Slyšíme, že Bůh touží mít se svým lidem - a my do toho patříme - živý vztah. Bůh je připraven a čeká... na nezbytný krok z naší strany. Nezve nás Mistr Jan, abychom se obrátili?

Za druhé slyšíme: Nehádejte se o pravdu. Držte se jí. Jasně. Pevně. Ale vůči druhým buďte vlídní a trpěliví. Já bych řekl: Nebojujte proti nim. Někdy máme my křesťané pocit – pod vlivem některých biblických textů – že máme bojovat proti světu, proti nevěřícím, proti jinak věřícím než my, proti liberálním křesťanům, proti… proti evoluci a já nevím, čemu všemu ještě. Nebojovat. Trpělivě a věrně dosvědčovat to, co poznáváme v Písmu s důvěrou v Boha, který snad dá, že i ostatní to nakonec pochopí a přijmou, a taky s důvěrou v pravdu samotnou.

Evangelní čtení byl „nářez“. A to jsme slyšeli jen část. Je to z Ježíšovy řeči (proti) farizeům a zákoníkům. „Běda vám, zákoníci a farizeové.“ Často si mnozí myslí, že ona Ježíšova slova patří těm druhým. Židovským farizeům, rabínům. Na Husa si můžeme myslet, že patří těm katolíkům, co nám ho upálili. Zvláště těm hrozným kardinálům, biskupům a teologům, co se účastnili Kostnického koncilu. Ne, ne a do třetice ne. Když to slyšíme, máme se ptát především, jestli těmi farizey nejsme my. Dovoláváme se Krista a Boha a svatých – třeba Mistra Jana a dalších reformátorů. A třeba to myslíme upřímně a se zápalem. (To se dnes počítá: zápal a vroucnost.) Můžeme být zapáleni, ba rozhorleni. A přitom úplně mimo. Myslíme si, že rozumíme duchovním a mravním věcem a máme na ně ten správný a rozumný názor – na rozdíl od těch druhých... a houby. Zmocňujeme se svatých „věcí“ po svém a tím je překrucujeme a pitvoříme. Vytváříme karikatury. Potřebujeme se přiblížit Bohu. Potřebujeme připustit ho k sobě blíž. Uvědomit si a říct: „Pane, bez tebe ničemu nerozumíme. Ujmi se nás. Vyučuj nás. Potřebujeme strašně moc tvé trpělivosti.“

Kéž se v nás probudí touha po poznání Boha a Bohem! Pak porozumíme nově a hlouběji i Zacharjášovu slovu: „Obraťte se ke mně a obrátím se k vám.“ Jaká to musí být krása, když se Bůh obrací k lidem!?

design by exarion.cz | 2009