Zamyšlení

Oč nepřijdeme... (Marta a Marie)

16. během roku C

Gn 18, 1-10a/ Ko 1, 15-28/ L 10, 38-42

Příběh o Martě a Marii známe jistě dobře. Mnohokrát jsme na něj slyšeli kázání. Máme na něj názor. Někoho ten příběh popouzí a trochu štve. Někoho víc než příběh sám popouzí jeho výklad. Otázkou zůstává, jestli tomu příběhu rozumíme. Jestli se nad ním pořád ptáme a hledáme anebo je nám to už jasné. Nad Božím slovem určitě máme stále hledat a ptát se. Ono je živé.

Pokusme se tedy znovu hledat.

Marta, paní domu, přijímá Ježíše a učedníky do svého domu jako hosty. „Host do domu, Bůh do domu.“ V Orientě to platilo (viz 1. čtení o Abrahamovi a třech hostech) a prý platí dodnes (Nevím. Já tam nebyl.). Marta obsluhuje hosty. Její sestra Marie usedla u Ježíšových nohou. To znamená, že se stala Ježíšovou učednicí. Mistr sedí na židli a jeho žáci před ním na zemi a naslouchají. Nyní mezi nimi i Marie. Něco takového bylo v tehdejší kultuře neslýchané. Žena a žákyně Mistra? Nemyslitelné. Marie natolik zaujata Ježíšovým učením překročila, jak my dnes říkáme, hranici. A Ježíš to přijímá. Přijímá ji za učednici. Ji. A kohokoli dalšího, kdo chce slyšet z jeho úst Slovo a žít ho...

Teď ta „zápletka s tou Martou“ (:-)? Není to nic proti Martě. Nic proti pohostinnosti.Nic proti ženám a jejich péči o hosty. Vzpomeňme na Abrahama. On je téměř starozákonním ztělesněním pohostinnosti. Pohostinnost (řecky: filoxenia – tedy přátelství k cizím; jejím opakem je xenofobie) je opravdu něco svatého v Božích očích. Oním „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí..“ Ježíš odpovídá na Martinu výtku. „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou?

Nemohu si nevzpomenout na další výtky učedníků. Třeba: „Pane, tobě je jedno, že zahyneme.Ježíš někdy - možná častěji - nejedná podle našich představ a očekávání. Zdá se nám málo aktivní. Do dění zasahuje méně než bychom si přáli. Mlčí. Neodpovídá na naše otázky a potřeby. Jako by mu to bylo fakt jedno. „Mistře, nezáleží ti na tom, že...“ Co na to říct? Snad: Ale, ano, záleží mu na tom a není mu to jedno. Ale nemusí všechno dirigovat. Dopřává prostor. Jeho nezasahování, může znamenat, že prostě není třeba. On věci vidí jinak než my. My se nervujeme a on zůstává v klidu. Nás to popouzí, ale on nás i v tomto vyučuje.

Na druhou stranu je skvělé, že máme-li takový dojem, můžeme to Pánu na rovinu říct. Jeho odpověď nás možná - nejspíš - zarazí. Ježíš obrací a „opravuje“ náš pohled. Trpělivě a s láskou.

Závěr: Ježíš přichází jako host. Hledá naše přijetí, aby nás učinil učedníky – abychom slyšeli z jeho úst Slovo. To lze jedině slyšet a přijímat ve vztahu. My dneska máme techniku a komunikujeme e-maily, esemeskujeme, facebookujeme, twitterujeme a kdoví co ještě. Ale skutečné slovo můžeme slyšet jen od osoby. Žádná technika nezprostředkuje slovo celé. Platí to mezi lidmi – v nejobyčejnějších vztazích. Platí to i mezi Bohem a lidmi. Když jsme s Ježíšem, slyšíme Slovo, které přichází od Boha. Toto Slovo tvoří, osvobozuje, očišťuje, obnovuje srdce, dává život... naplňuje, dává smysl, radost... Není to lehké. Nárokuje si naši pozornost a čas, provokuje nás, nabourává nám naše schémata a vyvádí nás z našich úkrytů, kde jsme se zabydleli. Dovede být nepříjemné a náročné. Hádáme se s ním někdy (často :-)... a přece osvobozuje a činí nás novými. Marie to dobře pochopila. „Vybrala si to, oč nepřijde.“ Udělejme to jako ona.

design by exarion.cz | 2009