Zamyšlení

Mariin pohled

Památka Marie, Matky Páně (15. VIII.)

Iz 61, 10-11/ Zj 11, 19-12, 6.10/ L 1, 46-55

Dnešní texty jsou vzaty ze zítřejší Památky Marie, matky Páně. 15. srpna si podle staré tradice (v Jeruzalémě od 5. století jako Dormitio) společně připomínáme Matku našeho Pána. Pravoslavní slaví zítřejší slavnost jako „Zesnutí Bohorodičky“ a katolíci jako „Nanebevzetí Panny Marie“. My máme „Památku Marie, matky Páně“.

Četli jsme ze Zjevení o velikém znamení na nebi. O ženě korunované hvězdami. Ta žena se ocitá v porodních bolestech a jde po ní ohavný a zlý Drak. Vykladači vedou spory, co toto znamení vlastně znamená. Kdo je ona žena? Maria? Církev? Izrael? Asi tak i tak. Nedá se to přesně určit. Janova vize nás uvádí do proudu obrazů a symbolů nejrůznějším způsobem propojených. Je to něco jako prožíváme ve snech. Jeden se prolíná s druhým. Naše logika ve světě snů neplatí. Přece to, co sníme, není nesmyslné. Jen ke snům musíme přistoupit jinak.

Ona žena ve své slávě i bezmocnosti symbolizuje Marii, ale současně taky mesiášský lid (Izrael i církev. Maria patří neoddělitelně k obojímu.). Tak tedy tento mesiášský lid ozařuje sláva Boží, ale současně trpí. Porodní bolesti signalizují naději, ale jsou to bolesti. Rodící žena je bezbranná. A to na ni číhá hnusný Drak. - Můžeme v tom vidět Izrael na poušti a v různých pronásledováních, ale taky církev v těžkostech a pronásledování. Čas ukazuje, že se nachází tak někde uprostřed trápení. Konec je ještě daleko. Nic lehkého. Přesto není opuštěna. Přesto je s ní Bůh. „Bůh, který se někdy může zdát tak vzdálený - je už dávno přítomný v lidských dějinách... Ale kdo by ho hledal v uprchlících, co se musejí skrývat na poušti; v těhotných ženách a dětech, které najdou útočiště až u Božího trůnu? “ (Mrázek, J Zjevení Janovo). Snad lze říci, že to je věc pohledu. Když se obrátíme, uvidíme věci v Boží světle (=jak opravdu jsou). Nejde právě o to u Marie? Obyčejní, pokorní, pro svět bezvýznamní Boží lidé se ukazují jako ti nejdůležitější. Ale to oni vůbec neřeší. Žijí svůj život před Bohem a stávají se znamením a svědectvím pro svět. Alespoň pro každého kdo má oči k vidění.

Z evangelia zazněl Mariin chvalozpěv Magnificat. Ten chvalozpěv s tím, co jsem právě říkal, docela souvisí. Maria, plná Ducha a milosti, chválí Boha. To znamená, že líčí jeho velikost, protože ta ji prostě uchvátila. „Vidět“ tak Boha jako Maria! Nebo aspoň trochu tak jako ona! Proč bychom o něco takového nemohli prosit? V čem vidí Maria Boží velikost? Bůh se ujímá Izraele zkoušeného dějinami (mocnými světa). Bůh drží své sliby, své slovo. Ujímá se chudých, hladových a bezmocných. Maria vidí Boží dílo v nepatrných začátcích. Tam, kde by někdo propadal malomyslnosti, ona vidí Boha při díle. Bůh jedná velmi nenápadně. Ale je to Boží dílo. Jeho cílem je spása a plnost života... a taky radost. O ní bylo dnešní první čtení z Izajáše. Velmi se veselím z Hospodina, protože mě oblékl rouchem spásy a pláštěm spravedlnosti. Taková radost pramení z Boha. A přináší skutečnou úlevu a svobodu. Maria vnímá realitu světa (bolesti a trápení chudých a bezmocných), ale vidí také, jak do ní vstupuje Bůh a jedná. Boží dílo nikdo nezvrátí ani nezastaví. Ono se naplní. Zcela konkrétně.

Zkusme si představit svět a náš život ve světle chvalozpěvu Magnificat. Pojďme s Marií sdílet a žít tuto vizi Božího vykoupeného světa! Bůh je přítomen mezi námi a jedná. Zachraňuje. Prosme o to, abychom ho mohli vidět tam, kde druzí zatím nevidí. A prosme taky o to, abychom se z toho spolu s Marií mohli už nyní radovat radostí z Božího Ducha.

design by exarion.cz | 2009