Zamyšlení

Nikdy se tě nezřeknu...

22. během roku C

Sir 10, 12-18/ Žd 13, 1-8.15-16/ L 14, 1.7-14

Dnešní první čtení bylo z deuterokanonické knihy Sirachovec. Kniha Sirachovec nebo taky Sirach je mudroslovná. Tedy něco jako třeba kniha Přísloví. Ve středověku byla hodně oblíbená a často z ní učenci a kazatelé citovali. I Jan Hus. Dnešní úryvek byl o pýše (ř.hyperéfania), o lidech a o Bohu. Byl vybrán s ohledem na dnešní evangelium. Pýcha začíná tím, že člověk odpadne od Boha. To není něco, co se stane bez člověka. Není to nehoda, jako když na nás něco spadne ze střechy. Za tím je vždy svobodné rozhodnutí člověka. Takový člověk si řekne: „Nepotřebuji Hospodina. Zařídím se bez něj.“ A je to. - Vypadá to celkem nevinně, ale je to cesta do zkázy. Právě to se snaží Sirachovec sdělit. Ovšem hlavní poselství dnešního úryvku ze Sirachovce jsme slyšeli úplně na konci: „Pýcha nebyla určena lidem ani zuřivý hněv těm, kdo se zrodili z ženy.“ Můžeme v tom slyšet nadějné povzbuzení. Bůh pro nás zamýšlí jiné věci než pýchu a hněv soudu. Bůh není proti nám, ale pro nás. Nemusíme před ním utíkat, ale naopak s otevřeností ho očekávat. To znamená svobodně a beze strachu.

Druhé čtení - epištola - bylo z Listu Židům. Skoro z konce. Byla to taková řada různých pravidel a zásad křesťanského života. O bratrské (a sesterské :-) lásce. O ujímání se hostů: dosl. přátelskosti k cizím. Řecky se to řekne filoxenia. Jejím protipólem je xenofobia – strach z cizích. To je pořád hodně aktuální. Náš národ se bohužel v posledním roce – viz tento čtvrtek při příležitosti návštěvy německé kancléřky Merkelové – ve svých křiklounech projevuje uboze xenofobně. Kristovo evangelium nás osvobozuje od strachů. Proto se nemusíme bát uprchlíků ani kohokoliv jiného.

Pak to bylo taky o manželství a o vyvarování se lásky k penězům. To je taky pořád aktuální.

Pokud bych mohl na něco z toho množství myšlenek poukázat, pak by to ale bylo toto: Bůh řekl: Nikdy tě neopustím. Nikdy se tě nezřeknu. To je jednoduché a krásné. Prvním adresátem tohoto poselství byl Mojžíšův nástupce Jozue. Čeká ho náročný úkol: uvést Izrael do Země zaslíbené. Viděl celou tu cestu. Viděl vzpoury a slyšel reptání Izraelců, kterým trápili Mojžíše. Potřebuje slyšet: „Neboj se. Nikdy tě neopustím.“ A Bůh mu to říká. Ne jednou. - V Kristu toto slovo patří všem věřícím.Nikdy tě neopustím. Nikdy se tě nezřeknu.“ Nemůžeme na to spoléhat takříkajíc „paušálně“, ale pokud věříme v Krista a následujeme ho, pokud upřímně zápasíme se svými hříchy a slabostmi, smíme se na toto slovo spolehnout. Ve všech zmatcích a protivenstvích Bůh říká: „Nikdy tě neopustím. Nikdy se tě nezřeknu.“ Proto smíme říkat s důvěrou: „Pán při mně stojí, co mi může udělat člověk!

A teď evangelium. Evangelista vypráví, jak se Ježíš jednou účastnil velké hostiny u předního farizea. Na to navazují dva výroky o hostinách. Ale není to jen o hostinách. Uplatnění Ježíšova poučení je mnohem širší.

Z prvního vyvozujeme: Být skromný. To jest „necpat se na přední místa“. Většinou to úspěšně praktikujeme v kostelích nebo ještě taky ve školách. Sedáme si tam co nevíc dozadu. Nejlépe ke dveřím. Hezké. I když člověk pak ze samé skromnosti někdy špatně slyší. Ovšem tady jde o víc. Volba míst na hostině je obrazem životního postoje a voleb. Jak jsme důležití ve vlastních očích?

A druhý? Ten se doslova nepraktikuje. Aspoň o tom nevím. Když děláme oslavu, tak zveme právě příbuzné a přátele. Ovšem tady nejde o to, abychom je nezvali. Posedět s přáteli je přece skvělé. Ježíš jen říká, že se nemáme rozhodovat při štědrosti podle toho, zda a jak se nám to vrátí - vyplatí. Nebojme se prokazovat dobro nezištně. V tomto bodě se nám potkává dnešní epištolní čtení s evangeliem. Ale to není to nejdůležitější. Hlavně, abychom to opravdu dělali.

design by exarion.cz | 2009