Zamyšlení

Zasypáváni Láskou...

24. během roku C

Ex 32, 1. 7-14/ 1 Tm 1, 12-17/ L 15, 1-10

A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid... Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky...“ slyšeli jsme mimo jiné v dnešních čteních. K tomu mě napadly další úryvky z Písma. Třeba: „Když Hospodin kolem něho (=Mojžíše) přecházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení" (Ex 34, 6-7). Nebo ještě: „Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?“ (Ez 18, 23).

Ježíš v dnešním evangeliu (mimochodem vykladači považují 15. kapitolu Lukáše za střed a výkladový klíč tohoto evangelia) líčí Boha jako toho, kdo hledá jednoho ztraceného hříšníka, a když ho najde, raduje se z něj víc než z devadesáti devíti spravedlivých.

Takový je Bůh. Mohl by se svým stvořením naložit jakkoliv, ale „oblíbil si milosrdenství“ (Mi 7, 18). Radostné, ale současně matoucí zjištění. Zvláště zbožné to pobuřuje. Co si o tom máme myslet a jak s touto informací naložit? Boží dobrota je nepředstavitelně veliká. Má vůbec nějaké hranice? Může a chce zahrnout každého. Dokonce i ty největší svévolníky. Malá odbočka: Slovo „svévolník“ vymysleli tvůrci ekumenického překladu někdy v šedesátých letech minulého století. Byli za to kritizováni, ale měli své dobré důvody. Kralická Bible užívá výraz „bezbožník“ nebo „bezbožný“. (Septuaginta má „anomos“ - bez zákona; Vulgata „impius“ - nezbožný, opak zbožného). „Svévolník“ (nebo kralicky „bezbožník“; hebrejsky: raša) označuje člověka, který se vědomě a svobodně staví proti Bohu a jeho řádům... Chcete-li, označuje lidi, co se rozhodli být Božími nepřáteli. To je něco nesmírně vážného rozhodnout se být Božím nepřítelem... A přece i takové lidi chce Bůh zahrnout svou láskou. Neslýchané! Uchovejme si v mysli to ohromení a úžas. Takový je Bůh, Otec Ježíše Krista a Otec náš.

Jeho dobrota a láska zve všechny k pokání. Pokání znamená změnu životního kurzu, změnu smýšlení, mluvení i jednání. Zní v něm poselství: „Můžeš se - můžete se - změnit. Mohou se změnit ti druzí. I ti, které jste odepsali a do kterých byste to nikdy neřekli.“ Současná psychologie nám ukazuje, že člověk se těžko a nerad mění. Máme tendenci setrvávat ve svých zvycích, v zajetých kolejích. Změna je energeticky velmi náročná. Proto se naše podvědomí „zuby nehty“ jakékoli skutečné změně brání. „A přece se člověče můžeš změnit.Je k tomu potřeba nějaký velmi silný impuls. Skutečná láska. Evangelium nás učí: „Jsme obklopeni a doslova zasypáváni láskou. V ní může náš život dojít skutečné změnit. Smíme se probudit z postupného umírání do života věčného. Jsme doslova zasypáváni láskou z nebe. V ní se mohou dít zázraky. - A taky dějí.“ Je to krásné a současně těžké poselství. Kdo je pochopí a porozumí mu? Není to lehké, ale ani nemožné. Chce to pamatovat na Boží lásku, přemýšlet o ní v souvislosti s životem naším i všech ostatních lidí. Hledejme..., prosme... a tlučme... (srov.např. Mt 7, 8)

design by exarion.cz | 2009