Zamyšlení

Spasitel všech lidí a nepoctivý správce

25. během roku C

Am 8, 4-7/ 1 Tm 2, 1-7/ L 16, 1-13

Ve druhém čtení jsme dnes mimo jiné slyšeli: „Náš Spasitel Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ Křesťanství je kritické ke světu. Žije s ním v napětí. A v jistém smyslu toto napětí ještě prohlubuje. Odhaluje - už svou existencí - sebeklam světa o jeho soběstačnosti... A přece není programově nepřátelské. Nese poselství o Bohu, který touží spasit - dát věčný život a věčnou blaženost - všem lidem. Tomuto cíli máme napomáhat podle svých možností. Začíná to modlitbou... a pokračuje, jak Bůh dá. Když se za někoho vytrvale modlím, mám ho rád a chápu ho. Nemusím s ním souhlasit, ale mít rád a chápat ano. - Někteří křesťané se nacházejí v Božích bojovnících a myslí si, že musí bojovat svatý boj proti světu, lidem světa, jejich morálce a životním způsobům, proti jeho uspořádání (mezi některými je např. populární boj proti EU). Nevím. Jsem z toho na rozpacích. Když čtu takové místo Písma, ptám se: Neotvírá tu apoštol jiný pohled? Není naší úkolem ukazovat světu milujícího Boha? Ovšem Boží láska - není žádná limonádička. Je ohněm, vichrem a bouří, která někdy nabourá a někdy vysloveně rozmetá všechno. A přece je to láska. Buduje, sjednocuje, pomáhá... Náš úkol není bořit. Stačí jen říkat evangelium jako evangelium. Ono už „svoji práci“ odvede.

Nemusíme se světa bát. Ani se mu podbízet, ale ani ho „převálcovávat“ svým „praktikováním“ křesťanství. Smíme v něm zvěstovat a nést poselství o Bohu, který je Spasitelem lidí.

Z Lukáše dnes slyšíme podobenství o nepoctivém správci a na to krátké vyučování o majetku. Ježíš stejně jako rabíni učil v podobenstvích. To je pedagogicky osvědčené. Všechna podobenství mají v sobě podle vykladačů provokativní osten. Nedivte se. Mají nás k něčemu „popíchnout“, probrat nás z malátnosti a ze zajetí monotónními stereotypy. Všechna. Ale toto obzvlášť. Vypadá to, jako by nám Pán za vzor dával amorálního nepoctivce. „Pán pochválil toho nepoctivého správce...“ (???) - Aby bylo jasno, nepochválil ho za nepoctivost, ale za to, že byl prozíravý (dosl. rozumný, praktický ř.: fronimos). To znamená: Myslel na budoucnost a podle toho jednal. V kritické chvíli nemyslel jen na sebe, ale na druhé. Svým způsobem. Jak to uměl. Snažil se získat si přátele. (Byť „nespravedlivým mamonem“.) To je tu také vyzdvihováno. - Nemáme napodobovat našeho správce v jeho nepoctivosti. To je jasné z následujících Ježíšových slov. „Kdo je poctivý v malé věci, bude poctivý i ve velké“ a obráceně. Máme ho napodobovat v jeho prozíravosti. Používat svůj rozum. Zvážit svou situaci a podle ní se zachovat. Nezabydlovat se v sebeklamech, ale uvědomit si, co se děje a co nám hrozí.

Jaká je naše situace? Žijeme tento život. Víme, že jednou skončí. Může to být kdykoli. Všechno, pro co jsme žili, o co jsme usilovali, bude vystaveno zkoušce. Obstojí to? Nebo zjistíme, že to byla hloupost, pošetilost a nicota? Každý budeme muset jednou odejít z tohoto života a všechno tu nechat. Co bude pak? Všechno budeme muset odložit. Co zbude? Můžeme pro to, co bude pak něco udělat?

Procitnout ze sebeklamu. Nepanikařit. I za těchto okolností myslet na druhé. Nezapomenout, že „Druhým“ je tu taky a především Bůh sám. Snažit se z druhých udělat si přátele. Protože nám nakonec zůstanou jen vztahy. Obstojí jen skutečná láska. V první řadě: láska, kterou nás miluje Bůh. Tu přijímejme a začleňme ji do svého života.

design by exarion.cz | 2009