Zamyšlení

Osidla bohatství

26. během roku C

Am 6, 1a.4-7/ 1 Tm 6, (6-11a) 11b-19/ L 16, 19-31

Dnešní čtení by se dala nadepsat: „Osidla bohatství“ nebo nějak podobně. Nebezpečí bohatství se netýká jen těch, co mají víc než druzí. Jde o srdce a o to, na co myslíme. Jak to tam v tom 1. listu Timoteovi bylo? „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení, do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb...Kdo chce. Bohatství může poplést hlavu každému. I tomu, kdo nemá. Avšak čtení nebyla jen o nebezpečích bohatství, ale taky o cestě, jak si s ním poradit. Jako první: spokojit se s tím, co mám. A jako druhé: nedoufat v bohatství, ale v Boha. Nikdo nejsme tak chudí. Základní potřebu našeho srdce naplní jen Bůh.

Ovšem jako hlavní, na co dnešní čtení ukazují, je netečnost k bídě druhých (- viz Josefovu těžkou ránu v Am 6, 6; hebr. Šeber - Josef = zlomenina, zkáza Josefa; V: contritio Ioseph). Tady zní velké varování. Ten boháč v  podobenství nevypadá jako zlý člověk. Jeho jediný problém spočívá asi v tom, že mu unikl žebrák sedávající denně u jeho dveří. Neviděl ho? Proč? Nechtěl nebo nemohl? Bída druhých nám může připomenout naši vlastní bídu a bezmocnost, naše strachy a úzkosti.

Co nebo lépe koho máme přede dveřmi my? Nezavíráme oči před bídou kolem nás? Nejde jen o dveře našeho domu. Mysleme na to, co je přede dveřmi bohaté Evropy a severní Ameriky. Vidíme třeba bídu lidí Afriky? Nejsme neteční k lidem, co riskují životy na Středozemním moři? Naše společnost je vnímá jako ohrožení – dokonce jako nebezpečí. Není to náš současný Lazar?

Když se podíváme na chudobu druhých, zažijeme otřes, ale snad si také uvědomíme, co druzí mají a co se od nich můžeme naučit. Třeba radost ze života a z víry a poznání Boha. Nejspíš taky tomu, na čem opravdu záleží. Když překonáme strach ze slabosti a chudoby - jejich i té naší – objevíme společenství. Že k sobě přes všechny rozdíly patříme. Že může sdílet to, co máme. Společenství je víc než jenom, že jsme spolu a nezávazně si povídáme. Společenství je sdílení životů. Je to těžké a zároveň krásné. V něm zakoušíme Boha a překračujeme sebe sama. To nikdy není lehké, ale přináší požehnání, radost – a nakonec věčné štěstí. A tím začíná nebe.

Avšak existuje také peklo. Náš život je vážná „věc“. Rozhoduje se v něm, jestli půjdeme do nebe nebo do pekla. Peklo není legrace z pohádek. Buďto „získáme“ nebe nebo definitivně zmarníme svůj život v pekle. Bůh nechce, abychom skončili v pekle. Bůh nás chce v nebi. Představme si, že Bůh nás – mne... každý si to může říct – chce u sebe v nebi!

Co nás ochrání před peklem? Celkem obyčejné „věci“. Najdete je u Mojžíše a Proroků. Ve Starém zákoně. Však to znáte: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou a svého bližního jako sebe sama.Bližního jako sebe sama... Většinou se na to navazuje úvahami, jak potřebujeme mít nejprve rádi sami sebe, abychom mohli milovat bližní. Něco na tom je. Ale můžeme toto přikázání přeložit také: „Budeš milovat svého bližního, je jako ty.“ To znamená: Uvědom si, že druhý člověk - přes všechny rozdíly, které si lze představit, - prožívá a řeší stejné věci jako ty. Uvědom si, že máme víc společného, než bychom si na začátku mysleli. Všichni svádíme stejný zápas. Tento pohled na bližního otvírá výhled do nového světa – milosrdenství. A tím začíná nebe. Myslím, že všichni lidé tomu nějak rozumějí a touží po tom. Jen je třeba začít podle tohoto pohledu žít. Právě tady můžeme najít oživení, novou vitalitu a kreativitu. A to je všechno jen začátek – začátek nebe. Podívejme se pořádně před dveře.

design by exarion.cz | 2009