Zamyšlení

Přesazená moruše a hořčičné semínko

27. během roku C

Abk 1, 1-4. 2, 1-4/ 2 Tm 1, 1-14/ L 17, 5-10

Přesazujete svou vírou vzrostlé moruše do moře? Znáte někoho, kdo to umí? A máme to vůbec dělat? Nebo prostě nemáme víru?

Zkusme se dnes podívat na to, co to Ježíš vlastně říká. Jde tu vlastně o víru. Co to znamená věřit? Ježíš výrokem o přesazování moruší odpovídá na prosbu apoštolů. „Pane, dej nám více víry.“ Rozumíme jim. Taky bychom tak prosili. Naše vlastní víra nám často připadá slabá a nedostatečná. Ale dá se víra měřit? Co tu znamená „víc“ nebo „míň“? Máme pochopit, že víra buď je anebo není. A tam, kde je, je vždycky velikou silou. Samotný fakt, že někdo věří, je silou. I když ten věřící sám je slabý nebo si tak připadá. Kdy byl Ježíš nejsilnější? Víra sama o sobě je tou silou, která přemohla svět (viz 1 J 5, 4). I ta naše.

Víra je správnou odpovědí na Boží oslovení. Není to pocit. Ani psychologický či morální výkon. Bůh mluví a člověk odpovídá. To je celé. „Důvěřuji ti, Bože. Není to vždycky jednoduché, ale chci ti důvěřovat. Podrž mě, prosím.“

V prvním čtení z Abakuka jsme dnes slyšeli – úplně v závěru: „Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.“ To pak cituje sv. Pavel v Listu Římanům (Ř 1, 17) a odtud to pak vyzvedl Luther jako „souhrn evangelia“, reformační princip „ospravedlnění pouhou vírou“ (sola fide). Spravedlivým se člověk stává tím, že věří v Ježíše. U Abakuka je ovšem důraz položen jinak. Tento prorok působil pár let před dobytím Jeruzaléma Babyloňany a Babylonským zajetím. Řetězec událostí směřuje ke katastrofě. Adresáty jeho poselství jsou lidé, kteří brzo umřou ve válce nebo hladem anebo půjdou do zajetí. Všichni zažijí strašný otřes. Je to poselství lidem, co jdou do zkázy:Pozor na opovážlivce; není v něm duše přímá. Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.“ Všechno se otřese do základů. Nebude úniku. A přece. Zbývá jen jediná možnost: zachovat věrnost – Hospodinu a jeho Slovu a jeho Zákonu. Ještě jinak: důvěřovat Bohu znamená důvěřovat jeho vysvobození, důvěřovat jeho daru, jeho iniciativě. I v hrůzách dějinných katastrof bude možno zachovat věrnost a důvěřovat Hospodinově smlouvě. Tato důvěra je ovšem něco jiného než optimismus, že všechno dobře dopadne. Nemusí. Jak dopadl Kristus? Ani to nemusí znamenat, že věřící přežije. I věřící může v takové katastrofě umřít. Žít tu znamená žít v Bohu. Mohou přijít různé zkoušky a pohromy, ale víra se tím nezlomí. V tom všem víra dál věří, že Bůh je dobrý... podrží nás... provede... a skutečně dostane to, v co doufá. Vypadá to obyčejně. Jak bychom to mohli přirovnávat k přesazování moruší do moře!? A přece toto je skutečná síla a zdroj života. A právě o to jde v Ježíšově slovu. Abychom slyšeli Boží pozvání a přijali je jako svou perspektivu. Abychom Bohu odpověděli:Tak dobře. Tak jo.“ Třeba ve slabosti. Třeba v nejistotě. Třeba s třesením. Malá jiskřička, ale prozáří temnotu. Sami to znáte z vlastní zkušenosti, jak člověk objevuje stále novou sílu. Víra vypadá mnohdy tak maličká – jako nejmenší zrníčko. Nenechme se však zmást. Je to síla, která nás udrží při Bohu přes všechny zkoušky a otřesy, až uvidíme tváří v tvář a vstoupíme do Života plného a věčného...

design by exarion.cz | 2009