Zamyšlení

Krásné a nadějné POTOM...

1. adventní A

Iz 2, 1-5/ Ř 13, 11-14/ Mt 24, 36-44

Začínáme nový liturgický rok. Začínáme vizí – jak to říct? - obnoveného Jeruzaléma. Jeruzalém symbolizuje Boží lid, Boží město, místo, kde „bydlí Bůh mezi lidmi“, odkud se šíří požehnání do světa.

Zopakujme si aspoň krátce, v jakéže době to Izajáš žil. Byl to čas válek, nejistoty a strachu. Velká armáda Assyřanů zabírala postupně okolní země. Přitom plenila, drancovala, vypalovala, zabíjela a brala do otroctví. Zmatek, nejistota a strach. V tom všem malé Judsko a Jeruzalém. Byla to jen otázka času, kdy zkáza přijde až k nim. Nikde žádná naděje. Všechno je lidově řečeno „v háji“ a vypadá to, že „bude hůř“.

A teď si teprve představte: Jeruzalém jako toužené poutní místo pronárodů. Pronárodů prosím. To je výraz pro pohany, ty nevěřící, pro nepřátele Božího lidu, pronásledovatele, ty, ze kterých jde strach. Nyní budou proudit – dokonce se předhánět – do Jeruzaléma. Nikoli aby ničili, nýbrž se poklonili Hospodinu a vzdali mu poctu. Taky aby se učili Božímu slovu a žili ho. Zkuste si představit svět, kde se lidé zajímají o Boha a o jeho slovo. Zkusme si představit svět, kde lidé chtějí žít podle Boží vůle. Zcela přirozeně. Zkusme si představit svět, kdy se nebude válčit a nebude čeho se bát. Utopie? Krásný sen? - Věříme, že ne. Věříme, že to je budoucnost, kterou Bůh připravuje.

Boží slovo zve k naději. Náš svět a naše dějiny jsou plné zmatků, zvratů a nejistoty. Svět se mění. To dneska cítíme všichni. Všichni se ptáme: Jak to bude dál? Čeho všeho se ještě dočkáme? Nelze si dělat iluze, ale taky nelze ztrácet naději. Nevíme, co všechno ještě stane, ale nakonec přijde vláda Boží. Nevíme přesně, KDY. Nakonec se naplní všechny nadějné vize, které známe z Písma. Včetně té z dnešního čtení.

I stane se v posledních dnech“, stojí v našem překladu. Hebrejština je zvláštní jazyk. Tato věta by se dala doslova přeložit: „I stane se POTOM.“ Po čem? To je ta otázka. Ještě se toho možná hodně stane a vůbec to nebude lehké, ale tím to neskončí. Pak bude krásné a nadějné POTOM. Věta „I stane se“ odkazuje k Boží stvořitelské činnosti. Jako Bůh řekl na počátku třeba: „buď světlo“ - a „stalo se světlo“, tak je Bůh mocen toto učinit, i když by to nikdo z dějin nevyčetl a nevypočítal. Bůh překvapuje. Nejen je mocen, ale on to taky udělá.

Jestliže tomu opravdu věříme, má to své důsledky pro nás už dnes. To jsou takové ty věty, které dnes taky zazněly: „Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle.“ - „Nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.“ - „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ To není jen rozkaz. Ani další úkol. To je dar. Jestliže tomu opravdu věříme, tato budoucnost už v nás tajemně působí. Jeruzalém už není vystrašený ani opuštěný. Zalévá ho záře Hospodinovy láskyplné přítomnosti. Jak je to možné? Víra to žije a ví.

Žijme s tímto výhledem. Neztrácejme tuto perspektivu. Kéž ono krásné POTOM prosvěcuje ponurý dnešek a dává sílu! Kéž žijeme s výhledem do budoucnosti! Nejen na pěkné vánoční svátky, nýbrž na věčný život s Bohem ve svatém a překrásném městě se všemi, kdo přijmou pozvání. Nadějeplný advent vám a celému světu!

design by exarion.cz | 2009