Zamyšlení

Ve škole naděje...

2. adventní A

Iz 11, 1-10/ Ř 15, 4-9/ Mt 3, 1-12

Dnes jsme slyšeli o Janu Křtiteli. Pokusme se porozumět jeho kázání. Jan mluví jako prorok. To znamená, že nemluví ve svém jménu. Nevystupuje za sebe. Nevymyslel si to. Ukázal mu to Bůh a poslal ho, aby to říkal. A co?

Blíží se – a už je docela blízko – doba, kdy se vlády ujme sám Bůh. Bude to vláda pravdy, spravedlnosti a naplnění všech tužeb tvorstva. Starozákonní výraz vystihující nejlépe tento režim je POKOJ (hebrejsky ŠALOM). Ten je naplněním všech možností tvorstva, dokonalá celistvost a harmonie. V tomto šalomu si každý bude moct užívat života, aniž by ohrožoval druhé anebo někdo ohrožoval jeho. Vlk i beránek, levhart i kůzle. „Nikdo nebude už páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře...“ To je nádherné slovo. (Pomyslete na to, v jaké době se zrodilo.) „Toto se blíží“, ohlašuje Jan.

Boží vláda ohlašovaná Křtitelem není žádnou katastrofou, naopak. Je to to nejlepší, co lze doufat.

Boží slovo působí naději. O tom jsme něco zaslechli ve druhém čtením. Z trpělivosti a povzbuzení, které dává Písmo – Starý zákon – můžeme a máme čerpat naději. Navzdory všemu zlu a zmatku, který my lidé kolem sebe šíříme, Bůh vede dějiny k dobrému vyústění. Četba Písma není lehká. Permanentně jsme v ní konfrontovaní s hříchem, ale přesto neústí do beznaděje a zkázy. Naopak. Vítězí Bůh a to je pro všechny ta nejlepší zpráva.

Nyní zpět k Janu Křtiteli a jeho kázání. Protože jsou blízko takové dobré věci od Boha, je třeba změnit se uvnitř i navenek. Tomu, co přichází od Boha, je třeba se otevřít, naladit se na to. Jak?

Předně tomu musíme uvěřit. Přijmout prorocké slovo jako pravdu. Je pro nás Jan jako prorok věrohodný? Jsme schopni přijmout jeho slovo vážně jako slovo z nebe od Boha?

Potom vyvodit další důsledky. Náplní adventu je příprava na příchod Pána. Pán přichází několika způsoby. V narození Krista o Vánocích. Do srdcí, když věříme. A nakonec při posledním příchodu na konci věků. To znamená zastavit se a zrevidovat si svůj život, svá rozhodnutí, motivace svého jednání, své vztahy, hodnoty, které jsou pro nás důležité a sladit je s tím, co chce Bůh. A potom vyznat a odložit vše, co se s tímto Božím chtěním neshoduje. Vydat se Bohu, aby nás on mohl očistit. Musí to být pravdivé. Žádné předstírání. Modlitby, kajícná gesta ať jsou v souladu s tím, co děláme v nejsoukromějším soukromí. Jinak Boží vláda přijde jako smršť, která smete všechno nepravdivé a klamné.

Udělejme všechno, co je v našich silách, abychom tento advent nepromarnili. Můžeme si být jisti, že Bůh nám budete v našem adventním snažení pomáhat.

design by exarion.cz | 2009