Zamyšlení

Krize očekávání

3. adventní A

Iz 35, 1-6a. 10/ Jk 5, 7-10/ Mt 11, 2-11

V evangeliu jsem slyšeli opět o Janu Křtiteli. Tentokrát ho nacházíme ve vězení tetrarchy Heroda Antipy. Podstatnější je však něco jiného. Jakási vnitřní krize - přesněji krize postoje Jana k Ježíšovi. „Jsi ty (= ten Mesiáš) nebo máme čekat jiného?“ Je to vůbec možné, že zrovna Jan...? Ale nedivme se tolik. Dobře to známe sami u sebe.

Jde o to, jak Boží spása přichází. Postupně, pomalu a skrytě... Jeví se slabá a tichounká proti hluku světa. Uzdravení nemocných, přemožení zlých a odměna spravedlivých, jak jsme o tom slyšeli dnes ve čtení z proroka Izajáše, nás dovede nadchnout. Vždyť je to to, po čem toužíme - a nejen my. Děje se. Ovšem - ve znameních. I u Ježíše to mělo charakter znamení. „Pár“ z obrovského množství nemocných je uzdraveno. Jen několik mrtvých bylo vzkříšeno. Abychom podle toho poznali, že Ježíš je TEN, KTERÝ MÁ PŘIJÍT... Takové znamení z počátku potěší – ba, nadchne, ale když to trvá déle..., začne si člověk říkat: „Nespletl jsem se? Nenechal jsem se unést a předčasně nadchnout? Je to opravdu to ONO?“ Rádi bychom, aby to bylo jasnější, zřejmější a rychlejší. Jsme netrpěliví. Zdá se nám (lidem obecně), že Bůh je příliš pomalý. Má jiný čas. Má své důvody. Ale pro nás je to těžké. Pořád být na začátku! Už roky! Přitom už bychom chtěli být dál... a pořád ten začátek... a k tomu malý a nenápadný, tichý a skrytý. Kdo to má vydržet?! Nemyslím, že by to bylo reptalství a remcání. Spíš tu narážíme na rozdíl mezi stvořením a Stvořitelem. Jak je pro nás Boží jinakost a velikost těžká!? Kdo to má vydržet?! V tom všem nám často uniká, že už jsme na začátku spásy - skutečně. Jak je to báječné, že UŽ TO ZAČALO.

Naše víra potřebuje unést tento na nás dlouhý začátek a pevně čekat, že se Boží dílo jistě završí – na světě i na nás osobně. Že všichni nemocní se uzdraví a mrtví vstanou, všichni padouši budou potrestaní a ti, co marně hledají zastání, ho konečně najdou.

V této souvislosti se jako velmi důležité ukazuje to, co jsme četli z Listu Jakubova o trpělivosti. „Pohleďte, jak rolník trpělivě čeká na úrodu... za příklad trpělivého snášení nepříjemností (řec. kakopathia) a trpělivosti (řec. makrothymia) si vezměte proroky...“ O takovou trpělivost smíme prosit, ale taky se o ni snažit. Víra nám k tomu dá sílu. A taky se k tomu vzájemně povzbuzujme. „Vydrž to.“ - „Vydržte to.“ - „Nevzdávej to.“ - „Nespletli jsme se. Jsme tu správně.“ - Všichni vedeme stejný zápas. Nejsme v tom sami. Pomáhají nám bratři a sestry, celé společenství svatých všech dob a míst.

Spása už začala. Už se děje. Už „pracuje“ i v nás. „....Chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží,“ říká Pán. Vydržme a nevzdávejme to. Spása už začala – jistě se také završí.


design by exarion.cz | 2009