Zamyšlení

Josef a Immanuel Jošua

4. adventní A

Iz 7, 10-14/ Ř 1, 1-7/ Mt 1, 18-25

Dneska to – obávám se – nebude lehké. Čtení z evangelia začalo větou: „Narození Ježíše Krista se událo takto:“ Pak se tam o narození nic neříká. Jen úplně nakonec ve vedlejší větě: „dokud neporodila syna...“ Zvláštní. Nejen úvodní věta tohoto evangelia, ale celé je to zvláštní. Takový je lidský původ Ježíše z Nazareta. Rodina Josefa a Marie. Ale nebylo to tak jednoduché. Jeho početí vyvolalo krizi. Nebýt zásahu anděla tak by se Josef s Marií rozešli. Josefova spravedlnost spočívá v tom, že přemýšlí o tom, jak se rozejít, aby to Marii neublížilo.

Tak začíná Ježíšův příběh mezi námi na zemi. V rodině Josefa a Marie. V rodu, který sahá až ke králi Davidovi. Ovšem kde je Davidovo království? Zůstal jen zchudlý potomek. Tesař. Kdesi v Nazaretě. Právě z jeho rodiny vzejde Mesiáš. A přece Ježíš, abychom byli přesní, nevzešel z Davidova rodu, nýbrž byl do něj DÁNa v něm PŘIJAT. V osobě Josefa, muže spravedlivého, a jeho ženy Marie.

Stalo se v mnohé návaznosti na to, čemu my říkáme Starý zákon. Josef je spravedlivý – cadik. Má sny - jako jeho jmenovec praotec Josef z Geneze. Ten svými sny tenkrát zachránil Izrael. Mariin Josef je otevřený Božímu slovu. Slyší a poslouchá. Nebojí se Božího neznáma. I když to sv. Matouš výslovně neříká, Josef prostě věří v tom nejhlubším smyslu slova.

Všechno to, co se tu děje, navazuje na proroky - a naplňuje je. To říkají všichni evangelisté, ale sv. Matouš to obzvlášť zdůrazňuje. Proto často vkládá do svého vyprávění citáty z Proroků. Dnes z Izajáše: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel – to je s námi Bůh.“ - V tomto dítěti, které se jim narodí, bude s nimi a s námi Bůh. Nad tím máme hodně přemýšlet. Bůh je s námi. Svým osobitým způsobem. Tak, jak on to vymyslel. Jak je s námi? Toto přemýšlení nás má přivést k úžasu nad podivuhodnými cestami našeho Boha. V tomto Ježíšovi je a bude s námi Bůh. Pomoc je tady.

Bude se jmenovat Ježíš. Jiří Mrázek, autor nejnovějšího českého komentáře k Matoušovu evangeliu, k tomu poznamenává, jak je zvláštní spojení citátu z Izajáše s tím, že se bude jmenovat Ježíš. Jeden píše, že se bude jmenovat Immanuel a anděl říká: dáš mu jméno Ježíš. Proč se nejmenuje Immanuel? Není to divné naplnění proroctví? Jaký má tento „nesoulad“ smysl? Co znamená, že Ježíš je Immanuel? V čem skutečně spočívá naplnění Zákona a Proroků? O těchto věcech má čtenář či posluchač evangelia přemýšlet.

Ježíš je taky starozákonní jméno. Jozue, následovník Mojžíšův. Jošua. V té době prý běžné „tuctové“ jméno. Znamená: „Hospodin zachraňuje“ nebo taky „Hospodin pomáhá“. Důležitý je dovětek „z hříchů“. Ježíš je dán, aby vysvobodil svůj lid z jeho hříchů. Toto smíme očekávat a doufat od toho, jehož příběh začínáme. Jak jsme byli vězni hříchu my a jak dosud hřích ulpívá v našich srdcích? Co to znamená být opravdu vysvobozen? Jak tento Ježíš vysvobozuje mě a nás – a ostatní lidi? Plno otázek. Ty nemusejí být zodpovězeny a „vyřízeny“, ale mají stále podněcovat naše myšlení a hledání. Myslím, že to byl velký pražský rabín Jehuda Loew ben Becalel, který řekl, že otázky jsou přestupními stanicemi našeho poznání.

Zpět k Josefovi a Marii. Andělské poselství ukončilo „krizi“. Žádné dlouhé řeči. Josef přijal Marii k sobě. Nepoznal ji, dokud neporodila svého prvorozeného syna; a dal mu jméno Ježíš. Spasitel přichází. Příběh naší spásy začíná. Tohoto Ježíše – právě takového, jaký je – máme přijmout. Podobně jako Josef a Marie. Proto si to znovu připomínáme. Přijmeme ho v tomto našem letošním adventu? Navážeme na své předchozí přijetí Ježíše a prohloubíme ho? Kéž nám to Bůh dá!

design by exarion.cz | 2009