Zamyšlení

Pozor, začínáme...

Křest Páně A

Iz 42, 1-7/ Sk 10, 34-43/ Mt 3, 13-17

Všechno to začalo křtem, který kázal Jan (viz druhé čtení ze Sk). Jistě by se dalo namítnout: „Kdepak, začalo to narozením v Betlémě.“ - Nebo taky „Panenským početím v Nazaretě.“ Ale víme, že to začalo daleko, daleko dřív. Ve věčnosti. Před stvořením nebe a země. To si ani nedovedeme představit. To všechno je pravda. Ale do rozhodující fáze to vstoupilo křtem, co kázal Jan. Hlavní je to, co se odehrálo tady ve světě lidí, v lidských dějinách.

Boží vláda přišla do našich dějin. Jan ohlašoval soud. „Bůh s andělskými vojsky stojí za humny...“ (J. Mrázek). Ale stane se to jinak. Bůh přijde jako člověk a postaví se do fronty mezi hříšníky, co se chtějí očistit od svých hříchů. Kdo by si to pomyslel? Takový je Bůh. Vždycky nás překvapí. Taková je Boží cesta. Stane se Služebníkem, jak prorokoval Izajáš, co na sebe vezme všechny hříchy, nemoci a slabosti lidí a celého světa, všeho tvorstva.

Všechno v Bibli je kvůli Kristu. On je smyslem a cílem celého Písma. Nejvlastnějším smyslem Janova křtu byl Kristus. Tak se měl zjevit a ukázat svou cestu. Ale všechno v Kristově životě je kvůli lidem – kvůli každému člověku. Kvůli spáse – tedy kvůli největšímu dobru. Všechno se to děje proto, abychom byli spaseni a žili věčně v Bohu.

Zpráva o Ježíšově křtu zabere pár veršů. Co víc o tom taky psát? Je to jasná událost. Ale svým významem opravdu přelomová. Ježíšův křest předznamenává spásu v Kristově kříži a vzkříšení a její „ovoce“. Nad Ježíšem (ale taky nad námi) se otvírá nebe. Mám moc rád kázání církevních otců na Ježíšův křest. Ježíš v nich bere s sebou do vod Jordánu celé stvoření a tak je očišťuje a obnovuje. Tak to skutečně je. Ježíš nás všechny bere s sebou do vody a všechny nás bere s sebou z vody ven. A přenáší nás do nového života. U Boha doma. Kdo by si to byl pomyslel! A přece je to pravda!

design by exarion.cz | 2009