Zamyšlení

Do společenství Syna...

2. během roku A

Iz 49, 3. 5-6/ 1 K 1, 1-9/ J 1, 29-42

Dnešní čtení (zejména Izajáš a evangelium) navazují na Ježíšův křest. Jím jsme v uplynulém týdnu končili dobu vánoční. Bůh čerstvě pokřtěného Ježíše pomazal svým Duchem a ukázal, v čem spočívá jeho poslání. Dnes slyšíme, jak Jan Ježíše nazývá Beránkem Božím, který na sebe bere všechen hřích světa a tak jej (ten hřích) zneškodní. Ale Ježíš je taky onen tajemný Služebník Hospodinův z Izajášových proroctví (dnešní první čtení). Jeho posláním je shromáždit Izrael – rozptýlený a ztracený až v nejzazších koutech světa. To už je velká věc. Ale on má udělat ještě víc. Má být světlem a spásou taky pro ostatní národy světa. Pro Izrael a pro ostatní svět. Ježíš toto poslání skutečně naplní. Ukáže nekonečné „rozměry“ Otcovy lásky a uvede do její plnosti Izrael i ostatní národy. To už se děje dnes.

Tady bych navázal na 2. čtení (1 K). Slyšeli jsme v něm mimo jiné větu: „Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“ To je „ony nekonečné rozměry“ a „plnost Otcovy lásky“. Platí to nejen pro tehdejší adresáty Pavlova dopisu, ale pro křesťany kdekoli a v kterékoli době. Věrný Bůh nás povolal do společenství svého Syna. Řekl a říká i nám: „Pojďte. Buďme spojeni s mým Synem. Učte se žít v jeho blízkosti a všechno s ním sdílet. Tak začíná vaše naplnění.“ Ano, snad to tak lze říct: „vaše trvalé štěstí.“ Přesně to jsme dnes slyšeli v evangeliu. To je to, co na začátku zažili apoštolové. Společenství s Božím Synem. Odvážili se nějak přiblížit k Ježíšovi. A on je přijal. Ukázal jim, kde bydlí. Vzal je do svého domova. To je symbol. Podělil se s nimi o „to své“, jak jen to byli schopni přijmout. To stačilo, aby u něj zůstali. Už napořád. A dokonce, aby k němu přiváděli i druhé. Poznávali Ježíše a on poznával je. Bylo jim dobře. To je společenství: mít všechno společné. Dovolit Ježíšovi vstoupit do toho „našeho“ a s Ježíšovým dovolením vstoupit do toho „jeho“. - Ještě zdaleka to není hotové. Pořád jsou na začátku. Jejich vztah s Ježíšem projde ještě mnoha těžkými zkouškami. Ale základ je položen. Smějí žít v jeho blízkosti. Totéž platí o těch korintských. A taky o nás. Smíme žít v něm, poznávat ho a těšit se z toho, jak on poznává nás. Jak zná naše životní příběhy, všechno, čím jsme si prošli a procházíme. Jak zná naše jména, ale taky, jak nám dává „jména nová“. Tak do toho nás zavolal. Věrný Bůh. On dobře zná naše slabosti. Zná naše limity, ale ví, že jeho láska to všechno může to překlenout. Jsme chudí a přece bohatě obdarováni. Ježíš je naším světlem a spásou.

Pane Ježíši, přicházíš a otvíráš nám své společenství. Chceš s námi všechno sdílet. Pomáhej nám a uč nás. Dávej nám toto své společenství zakoušet už nyní. Neboť ty jsi věrný na věky. Amen.

design by exarion.cz | 2009